Názory veřejnosti na případné usídlení rodin uprchlíků v jejich obci či městě

V názoru na to, zda by usazení dvou nebo tří rodin uprchlíků z ciziny způsobilo vážné problémy v obci či městě, kde by natrvalo bydleli, je česká veřejnost rozdělena: zhruba polovina (49 %) si myslí, že by to vážné problémy přineslo, polovina (51 %) naopak takové problémy nepředpokládá. Tyto názory jsou úzce propojeny s velikostí místa bydliště dotázaných, se zvyšujícím se počtem obyvatel se snižuje podíl těch, kteří od příchodu rodin uprchlíků očekávají vážné problémy. Třípětinová většina českých občanů (61 %) považuje za lepší, aby se v případě hypotetického trvalého usídlení uprchlických rodin jejich členové snažili co nejvíce sblížit s místními obyvateli a přizpůsobili se jim.

Citovaný výzkum neziskového ústavu STEM (www.stem.cz) byl proveden na reprezentativním souboru obyvatel České republiky starších 18 let ve dnech 4. až 13. května 2016. Respondenti byli vybráni metodou kvótního výběru. Na otázky odpověděl soubor 1292 respondentů.

STEM se již několikrát ve svých výzkumech zabýval tématem uprchlíků a názory české veřejnosti na migrantskou krizi v Evropě. V květnovém průzkumu se STEM zaměřil na jiný úhel pohledu na uprchlíky. Pokusili jsme se téma zprostředkované sdělovacími prostředky převést na rovinu bližší každodennímu životu, tedy do běžného sousedství.

Z odpovědí na první otázku průzkumu vyplývá, že veřejnost je názorově rozdělena, zhruba polovina občanů (49 %) by měla vážné problémy s tím, kdyby se v jejich obci či městě natrvalo usadily dvě nebo tři rodiny uprchlíků, polovina (51 %) by s tím naopak vážný problém neměla.

Pramen: STEM, Trendy 2016/5, 1292 respondentů

Vyšší podíl těch, kteří by s uprchlíky v sousedství měli vážný problém, je mezi lidmi s nižším vzděláním, dělníky a úředníky, lidmi z domácností hůře finančně zajištěných. Podle očekávání je tento podíl vyšší také mezi lidmi z menších obcí, ve kterých by šlo o reálné „sousedství“ s větším potenciálním vlivem na život obce v porovnání s městy či velkoměsty.

Pramen: STEM, Trendy 2016/5, 1292 respondentů

Pramen: STEM, Trendy 2016/5, 1292 respondentů

Z možných přístupů rodin uprchlíků k životu v obci nebo městě České republiky by třípětinové většině občanů (61 %) více vyhovovalo, kdyby se noví obyvatelé snažili co nejvíce asimilovat.

Pramen: STEM, Trendy 2016/5, 1292 respondentů

Na tento názor má opět výrazný vliv úroveň vzdělání. Mezi lidmi s nižším vzděláním je významně vyšší podíl těch, kteří by přivítali, kdyby se uprchlíci uzavřeli do svých rodin a drželi se stranou. Vliv velikosti místa bydliště není v této otázce jednoznačný, nejvyšší podíl těch, kterým by vyhovovala asimilace uprchlíků, je mezi obyvateli měst nad 90 tisíc (71 %). Ovšem jen mírně nižší je mezi obyvateli měst od 20 do 90 tisíc (63 %), ale také mezi obyvateli nejmenších obcí do tisíce obyvatel (60 %).

Pramen: STEM, Trendy 2016/5, 1292 respondentů

Pramen: STEM, Trendy 2016/5, 1292 respondentů

Mezi lidmi, kteří se neobávají vzniku vážných problémů po usídlení uprchlíků, jednoznačně převažují ti, kteří preferují sblížení s místními lidmi a asimilaci uprchlíků. Mezi občany, kteří problémy předpokládají, není názor jednoznačný, mírnou většinu má názor, že uprchlíci by se měli spíše držet zpátky a žít ve svých rodinách.

Pramen: STEM, Trendy 2016/5, 1292 respondentů


Evropská unie: krok vpřed, dva kroky vzad

Málo co nám nastavuje tak ostré zrcadlo jako vývoj našich názorů na evropskou integraci a postoje k našemu členství v Evropské unii. Udělejme si stručnou rekapitulaci. Využijme bohatého datového materiálu, který systematicky a dlouhodobě shromažďoval STEM v minulých dvaceti letech.

Období do referenda

V období několika málo let po Listopadu 89 se Čechy a Morava mohly chlubit výrazně prozápadní orientací, liberálním pohledem na tržní hospodářství a pozitivním očekáváním do budoucna. Vyniká to ve srovnání názorů a postojů obyvatel Česka, Polska, Maďarska a zejména Slovenska, které bylo od Česka výrazně odlišné. Veřejnost v té době ráda podlehla představě, že Česko je mezi středoevropskými zeměmi v nejvýhodnější pozici, může se opřít o své demokratické tradice, navázat snadno na prosperitu první republiky a stát se opět rozvinutou západoevropskou společností. V  listopadu 1993 své odhodlání usilovat o vstup do Evropského společenství vyjádřilo 85% obyvatel ČR. Tehdy to byl cíl vzdálený, jakýsi symbol naší západní příslušnosti – byla to spíše abstraktní idea než konkrétní představa. Původní nadšení průběhem doby uvadá. Po třech letech, v březnu 1996, odhodlání co nejvíce usilovat o vstup do Evropské unie vyjádřilo stále ještě 63% obyvatel, přání vstoupit do EU co nejdříve dokonce 72%. V referendu o vstupu do EU by podle vlastního vyjádření 73% lidí řeklo „Ano“.

Značná část veřejnosti si představovala Evropskou unii jako penězovod, který podstatnou měrou usnadní cestu k ekonomické prosperitě. Pozitivní očekávání přitom byla neurčitá. V dubnu 1997 jen necelých 23% obyvatel ČR podle svého vyjádření bylo informováno o tom, co bude vstup do EU pro nás znamenat, rámcovou představu, co bude vstup vyžadovat, mělo jen 43%. Menšina lidí přitom byla ochotna přispívat na případné chudší členy Evropské unie.

V kterých oblastech života viděli občané ČR vstup do Evropské unie jako naději na zlepšení?
V průzkumech let 1999 až 2001 to nejčastěji byla větší možnost sehnat atraktivní zaměstnání a umožnění studia mladých lidí v zahraničí. Většina lidí očekávala zlepšení i v dalších oblastech, jako byl stav životního prostředí, upevnění práva a pořádku, zdokonalení státní správy a zlepšení činnosti úřadů, také větší finanční pomoc regionům či zvýšení možností exportu. Zhruba polovina lidí si od vstupu do Unie slibovala zvýšení životní úrovně. Naproti tomu v sociální sféře, v rozvoji kultury a v mezilidských vztazích většina lidí zlepšení po vstupu do Unie neočekávala.

Ekonomický přínos však lidé nevnímají jednoznačně. Můžeme za tím cítit obavy z jednostranného využívání české ekonomiky, prohloubení sociálních nerovností, oslabení sociálních jistot. Za pozornost stojí i to, že životní úroveň se podle mínění našich občanů po vstupu do EU sice spíše zvýší, ale radosti ze života nepřibude. Vcelku příznivá očekávání byla naproti tomu spojena s disciplínou, řádem, nárůstem politické kultury.

Členství v EU podle veřejnosti však nese s sebou určitá rizika. Především je to obava z přistěhovalců z východu (73%), posílení organizovaného zločinu (66%), úpadek našeho tradičního průmyslu (66%), ochromení zemědělství (58%) i nárůst sobeckosti a neurvalosti ve společnosti (60%). Na základě dat můžeme říci, že očekávání veřejnosti před naším vstupem do EU byla rozporná a nebyla zaslepená. Převládal dosti kritický přístup, který se obracel nejen vůči Unii, ale i vůči našim vlastním (ne)schopnostem. V celkové bilanci pocitů pak můžeme hovořit o opatrném optimismu.

V období do referenda tedy občané ČR očekávali dva druhy dopadů. Přímé dopady povedou ke zlepšení národního hospodářství a zvýšení životní úrovně i za cenu oslabení našeho tradičního průmyslu a zemědělství (představa penězovodu). Nepřímé dopady se týkají postupného zavádění a osvojování norem společenského života běžných v rozvinutých západoevropských zemích. Zvláště potřebný byl podle výzkumů STEM pokrok v oblasti uplatňování a vymáhání práva, potlačování korupce, ekonomické kriminality a z druhé strany ve zdokonalení činnosti politických stran a posílení kvality demokracie.

Období kolem referenda

I když situace před referendem byla rozporná a složitá, byla relativně klidná, nevyznačovala se žádnými zvraty nálad. Výzkumy ukazovaly, že proevropská orientace je silnější a intenzivnější než orientace protievropská či mimoevropská. Stoupenci EU byli aktivnější, těšili se na možnost vyjádřit svůj názor v referendu, zatímco odpůrci byli nejistí a pasivní a nad svou účastí v referendu váhali. Všechny větší výzkumy celkem přesně ukázaly na volební výsledek – 77% pro vstup. Kdyby účast v červnu 2003 byla vyšší než dosažených 55%, byl by výsledek nejspíš těsnější.

Po úspěšném referendu zavládlo uspokojení, jako by záležitosti okolo Evropské unie byly vyřešeny. Klíčové otázky okolo „sociální Evropy“ zůstaly nezodpovězeny. Opět převládl úzce ekonomický pohled na EU pouze jako penězovod a záležitost byrokratů kdesi v Bruselu. Ve sdělovacích prostředcích se závažné téma EU vytrácelo, zmínky o EU byly jen příležitostné a často se referovalo jen v negativních souvislostech. Chyběla osvěta, rozbory, komentáře, analýzy. Mezi lety 2003 až 2005 poklesl podíl lidí, kteří si v televizi či rozhlase se zájmem poslechnou nějaký pořad o Evropské unii, o deset procentních bodů. Podíl lidí, kteří zastávali názor, že sdělovací prostředky informují o situaci v EU dostatečně, v tomtéž období poklesl o 12 procentních bodů. Jen třetina lidí si myslela, že se v médiích, pokud se zabývají EU, dozvídají ty důležité, podstatné věci. Obdobně pouze pro necelou třetinu lidí byly informace související s Evropskou unií jasné a srozumitelné. Pro běžného občana se navíc tematika EU od roku 2004 postupně zužuje pouze na „čerpání evropských peněz“.

Okolo termínu oficiálního vstupu ČR do EU (květen 2004) se již čeští občané na další vývoj životní úrovně po vstupu do Evropské unie dívají spíše s nedůvěrou. Více než dvě třetiny obyvatel se obávají, že se životní úroveň jejich domácnosti po vstupu do Evropské unie sníží (67 %). Ruku v ruce s obavami z poklesu životní úrovně jdou i obavy z poklesu sociálních jistot. Lidé se bojí, že po vstupu do Evropské unie ztratí část dosavadních sociálních jistot (64%).

Nepříliš srozumitelné hledání shody ohledně Evropské ústavní smlouvy ukázalo, že otázky, které klade veřejnost, jsou jiné než odpovědi, které jim politikové poskytují. Neschopnost komunikovat evropské záležitosti ve srozumitelné a výstižné zkratce a prostoduché svalování domácích potíží na bruselskou byrokracii zdomácněly nejen u nás, ale i v mnoha dalších členských zemích. V našem domácím kontextu k tomu přistupovaly rozpaky ohledně přijetí eura a výrazný euroskepticismus části politiků.

Shrneme-li poznatky o tom, jak česká veřejnost vnímala EU v prvních letech po svém vstupu, dá se říci, že převládal mírně kritický, ale vstřícný postoj k EU. Důvěra v instituci Evropské unie dosahovala hodnot okolo 60 procentních bodů. Hlubší pohled na data ukázal, že intenzita vazby k EU byla mezi obyvatelstvem poměrně slabá, převládala spíše racionální pragmatická úvaha, vyčkávací, dosti pasivní pozice. Podpora zavedení eura nebyla v ČR vysoká, ale v lednu 2006 byla těsně většinová (51%). Kritiku si vysloužila politická reprezentace: Česká republika se podle mínění lidí chová hodně ostražitě a málo iniciativně. Postoj k vládě začínal být velmi kritický, do popředí se dostávala zejména korupce, rozkrádání a špatně fungující justice a státní správa.

Od finanční krize do předčasných voleb 2013

Veřejné mínění utrpělo značný šok, když vítěz voleb v roce 2006, ODS a Mirek Topolánek, nebyl schopen po řadu měsíců sestavit vládu. Pro občany to byl signál, že zavedené politické strany se zaměřují více dovnitř, k rozdělení a údržbě moci, než navenek, směrem k řešení problémů obyvatel. Dlouhodobě klesal podíl lidí, kteří byli spokojeni se způsobem, jakým funguje demokracie v naší zemi: v červnu 2007 to bylo 40%, o rok později 34% a koncem roku 2011 jen 26%. Práce vlády byla v té době hodnocena setrvale špatně – negativně ji hodnotilo přes 70% lidí. Narůstala nespokojenost lidí, ODS ztrácela podporu a těžila z toho sociální demokracie. Vláda ke konci roku 2008 ztratila v Poslanecké sněmovně většinu a hovořilo se vážně o nutnosti předčasných voleb.

V takové situaci se chystalo naše předsednictví Evropské unii. Média o Evropské unii psala více a v pozitivnějším duchu, kladněji se vyjadřovali i politikové napříč spektrem. Sjednotili se v postoji, že je potřeba prokázat akceschopnost a neudělat si mezinárodní ostudu. Postoj k EU mezi obyvatelstvem se znatelně zlepšil a nepřímo se potvrdilo, jak důležitou roli masová komunikace v záležitostech kolem EU hraje. Od roku 2007 do roku 2009 stoupl podíl lidí, kteří vyjadřovali spokojenost s naším členstvím v EU, z 52% na 63%.

V průběhu našeho předsednictví dosti nečekaně padla vláda. Vznikla také nová politická uskupení, TOP 09 a Věci veřejné, které výrazně uspěly v opozici vůči zavedeným stranám ve volbách roku 2010. Na evropské scéně se situace rovněž komplikovala. Vyšly najevo machinace řecké vlády s dluhy a neschopnost EU na tyto podvody náležitě zareagovat. Dluhová krize se roku 2009 dále šířila zejména po jižních zemích unie. Nejistota, bezradnost, malá akceschopnost a obavy o budoucnost EU a eura se odrazily i v českém veřejném mínění. Od roku 2010 v důsledku těchto, ale i vnitropolitických událostí z poloviny na čtvrtinu klesl podíl lidí, podle nichž se Evropská unie vyvíjí správným směrem.

Logicky s vývojem v eurozóně také výrazně klesal podíl lidí, kteří byli pro zavedení eura v ČR. Ještě v lednu 2006 dosahoval v časové sérii STEM podíl stoupenců zavedení eura v ČR 52%, v září 2010 to bylo již jen 30% a o dva roky později, v září 2012 to bylo již jen 17%. Podle Eurobarometru (Flash Eurobarometer 349) mezi novými členskými státy je postoj k euru u nás zdaleka nejrezervovanější: Češi ze všech členských zemí hodnotí fungování eura vůbec nejhůře. K tomu 26% obyvatel ČR zastává názor, že euro nebude v ČR zavedeno nikdy – je to několikanásobek podílů zaznamenaných v ostatních zemích.

V kampani kolem voleb do Evropského parlamentu v roce 2009 byla Evropská unie často líčena jako něco vzdáleného a zbytečného, bez čeho se můžeme obejít. Lidé žádné silné evropské téma nezaznamenali, a proto není divu, že složité rozhodování nad volbami do EP prostě vyřešili tak, že velkou většinou zůstali doma. Výzkumy z té doby jasně ukazovaly, že jsme pasivní, že se dostáváme na okraj dění a že zdaleka již nepředstavujeme někdejšího tygra středoevropské transformace. Narůstající skepse nad vlastními možnostmi nadále posilovala u veřejnosti rezignující postoj.

„Jaké je podle Vás mezinárodní postavení České republiky? Řekl byste, že se mezinárodní vážnost naší republiky posiluje, nebo se naopak naše vážnost na mezinárodním poli oslabuje?“

Pramen: STEM, Trendy 1999-2011

Po poslaneckých volbách v roce 2010 zaznamenává většina sledovaných parametrů veřejného mínění výrazné zhoršení nejen v hodnocení domácí situace, ale i ve vztahu k Evropské unii. V roce 2010 se objevuje také první aféra ohledně manipulace dotací z evropských fondů. Česká veřejnost však stále věří, že Evropská unie pomůže třeba i nepřímo posílit řád a pořádek v naší republice a zvýší úroveň politické kultury v zemi. Oproti minulosti však opouští představu, že Evropská unie nám přinese ekonomickou prosperitu a zvýšení životní úrovně. Navzdory objektivním ekonomickým ukazatelům má zde navrch subjektivní interpretace, do níž se promítá pocit anomie z domácího dění, ochromení norem ve společnosti, neexistence jasných a závazných pravidel společenské hry, pocit bezmoci a nemožnosti ovlivnit veřejné dění. Klíčovým společenským tématem se stává korupce a neschopnost hlavních politických stran řádně spravovat zemi.

Veřejnost byla skeptická k tomu, že nám Evropská unie v našich domácích potížích, zvláště ekonomických, může pomoci. Toto stanovisko dále prohlubovali euroskeptikové, kteří zejména na sociálních sítích zastávali jednoznačně protievropská stanoviska. Základním východiskem domácích euroskeptiků byl domnělý rozpor mezi národními zájmy a zájmy EU. Národní zájmy, pod kterými se většinou skrývaly krátkodobé zájmy ekonomické, byly v jejich interpretaci a propagandě vydávány za přirozené, trvalé a nadřazené nepřirozeným, umělým a nesmyslným zájmům „bruselských byrokratů“. Data o našem veřejném mínění však takovou interpretaci nepodporují. Téměř dvě třetiny Čechů (65 % v roce 2009) nesouhlasily s názorem, že by národní zájmy České republiky byly v rozporu se zájmy Evropské unie. Zkombinujeme-li názory na rozpornost národních a unijních zájmů a pocit osobní sounáležitosti s Evropou, dostaneme pro rok 2009 následující typologii obyvatel.

Kombinovaná typologie názorů na rozpornost národních a unijních zájmů (2009)

Pramen: STEM, Trendy 02/2009

Ve skupině občanů, naladěných vůči Evropské unii pozitivně, byli významně zastoupeni především lidé mladších a středních věkových skupin (do 44 let), lidé s dobrým materiálním standardem, vyšší úrovní vzdělání a pravicovými politickými názory. Podobně vyznívají odpovědi na dotazy, zda naši občané mají vlastenecké cítění a zda se cítí být Evropany. Opakovaně se ukazuje, že ti, kteří se cítí jako vlastenci, se zároveň dobře cítí v roli Evropanů.

Profil kritického hodnocení EU ukazuje výzkum provedený ještě před předčasnými volbami v září roku 2013.

Pramen: STEM, Trendy 9/2013

V bilanci kladných a záporných stránek zaujme značně zdrženlivý postoj našich obyvatel k pokroku v ekonomické oblasti. Mohli bychom na statistikách jistě ukázat přínos členství, ale lidé vidí více nedostatků než předností. V oblastech, ve kterých jsme si na počátku slibovali podstatný přínos členství v EU, jako je rozvoj politické kultury, dobré fungování justice a pevnější řád a větší pořádek, občané zaznamenávají neúspěch.

V lednu 2013 byl v přímé volbě zvolen prezidentem republiky Miloš Zeman. V celé prezidentské volební kampani silně zaznívala proevropská stanoviska, styl komunikace o EU se znatelně měnil. Poté, co byl premiér Petr Nečas donucen podat demisi v červnu 2013 a co nastoupila přechodná úřednická vláda, posílil proevropský kurs české politiky. Média o evropských záležitostech informovala více a v konstruktivnějším duchu a postoj k EU se začal po dlouhé době opět zlepšovat. Také s novou vládou Bohuslava Sobotky zazníval častěji proevropský tón. Projevilo se to i na vztahu k EU, ale jen dočasně.

Pramen: STEM, Trendy 1994-2016

Současná křižovatka

V době našeho předsednictví EU v únoru 2009 měla většina našich obyvatel pocit, že můžeme hrát v EU aktivní roli a uplatnit své stanovisko. Byl to impuls, na který jsme mohli navázat, vysvětlit problémy evropské integrace, poukázat na ekonomický přínos našeho členství. Tuto možnost jsme promeškali a dnes na naši pasivitu poukazuje 70 % našich občanů.

“Je podle Vás Česká republika schopna hrát v EU aktivní roli a v rozhodování Evropské unie uplatnit své stanovisko?”

Pramen: STEM, Trendy 2006-2016

V loňském roce Evropu postihla migrační krize. Média ani politická reprezentace včas nerozpoznaly, že téma je velice závažné. Lehkovážně až okázale naháněly veřejnosti strach z blíže neupřesněných bezpečnostních rizik a rozšíření terorismu na naše území, z ohrožení evropské i národní kultury. Nedostatek střízlivého odstupu, věcné informovanosti i bezradnost v praktických opatřeních během půl roku proměnily obraz veřejného mínění v naší zemi. Zhruba tři čtvrtiny obyvatel pocítily strach z neznámého rizika a v této zátěžové situaci rády našly viníka v „neschopné“ Evropské unii a „hloupé politice“ Angely Merkelové. Uprchlíci, kteří u nás nejsou, se stali největším problémem naší země a největším potenciálním rizikem. Celkem logicky se na této vlně vzbouřených emocí přiživili mnozí politikové. Ruku v ruce s rostoucím strachem z uprchlíků dramaticky padla důvěra v EU (jak bylo již vidět v grafu o vývoji důvěry v EU). Stojíme tak dnes na rozcestí: můžeme se oddávat pocitu nejasného ohrožení a otevřít dveře k oslabování našich svobod a protievropské skepsi, nebo naopak hledat řešení ve spolupráci se západními zeměmi Evropské unie. Současná data odrážejí náročnost této volby. Z jedné strany nerezignujeme předčasně. Na následujícím grafu vidíme, že současná situace může i mobilizovat stoupence evropské integrace a posilovat pocit sounáležitosti s Evropou.

„Cítíte Vy osobně sounáležitost s Evropou, cítíte se být Evropanem?“

Pramen: STEM, STEGA, Komunikace o evropských záležitostech, 10/2005, STEM, Trendy 2009-2016

Kombinovaná typologie názorů na rozpornost národních a unijních zájmů (2016)

Pramen: STEM, Trendy 03/2016.

Následující graf ukazuje, jak zejména vyhraněné názory na rozpornost národních a unijních zájmů v poslední době narostly. O rozpornosti zájmů vypovídají o něco častěji lidé s nižším vzděláním, rozdíly mezi vzdělanostními skupinami jsou ale jen malé. Názory různých věkových skupin se významně neliší. Zajímavé je, že nejméně rozporné vidí národní a unijní zájmy stoupenci ODS.

„Myslíte si, že naše národní zájmy jsou v rozporu se zájmy Evropské unie?“

Pramen: STEM, Trendy 2009-2016

Srovnejme nyní, co jsme očekávali, že nám Evropská unie přinese v období těsně po referendu, a co očekáváme pro nejbližší léta dnes.

“Myslíte si Vy osobně, že nám členství v EU v nejbližších letech přinese:

(součet odpovědí „určitě ano“ +“ spíše ano“)

Pramen: STEM, Trendy 2005/12 a 2016/02

Na první pohled vidíme, že současná očekávání vůči Evropské unii se snížila ve všech sledovaných ohledech. V roce 2005 jsme nejvíce očekávali, že se zvýší kvalita vzdělání pro mladou generaci a že se zlepší životní prostředí. K těmto dvěma oblastem se upínají nejvyšší očekávání našich obyvatel i v současné době. Zásadní propad vidíme v očekávání, že se pod přímým i nepřímým vlivem Evropské unie zlepší fungování našeho státu: dodržování práva a pořádku, zdokonalení práce státních orgánů a politická stabilita. Právě v otázce potenciálního působení Evropské unie na fungování státu a politickou kulturu se zásadně liší stoupenci pravicových stran. Záruku dodržování práva a pořádku v EU spatřuje 46% příznivců TOP 09, ale jen 27% příznivců ODS. Ještě výraznější je to u „zdokonalování práce státních orgánů“ (44% u TOP 09, 20% u ODS). Poznamenejme ještě, že očekávání v sociální oblasti nebyla mezi občany ČR vysoká, přesto přinesla rozčarování.

Dramatickou proměnu nálad našeho obyvatelstva za posledních deset let zřetelně ukazuje následující graf. Otázku jsme položili obecně hodnotícím způsobem ve snaze vyhnout se hodnocení jen některého z dílčích aspektů našeho členství v Evropské unii. Zatímco před deseti lety naše členství v EU hodnotila kladně naprostá většina (72%) našich obyvatel, v současné době je to necelá polovina (48%). Podíl lidí, kteří považují členství v EU za rozhodně špatnou věc, se ztrojnásobil. Na polovinu poklesl podíl lidí, kteří označují naše členství v EU za rozhodně dobrou věc.

„Celkově vzato, považujete členství ČR v EU za dobrou nebo špatnou věc?“

Pramen: STEM, Trendy 2006/05 a 2016/02

Současné rozdělení zmíněného názoru na naše členství v Evropské unii v poměru 48% ku 52% jasně dokumentuje, jak živé politikum naše členství v EU v současné době představuje. V následujícím přehledu proto ukazujeme, jak se ke členství v EU stavějí různé skupiny našich obyvatel. Potvrzuje se, že v závažných politických otázkách smýšlí muži i ženy velice podobně. U sociodemografických charakteristik jsou jasné rozdíly podle úrovně dosaženého vzdělání – čím vyšší vzdělání, tím pozitivnější hodnocení našeho členství v EU. Jen o málo mají lepší vztah ke členství EU mladí než staří. Pozitiva našeho členství si uvědomují lidé na vesnicích a ve velkoměstech, oproti tomu maloměsto je dosti zdrženlivé. U regionů je na předním místě kladného hodnocení podle očekávání Praha a průmyslový Severozápad přímo sousedící s Německem, zatímco nejvzdálenější Moravskoslezsko je vůči EU velmi skeptické. Podíváme-li se na politické charakteristiky, je rozdíl mezi levicí a pravicí patrně menší, než bychom očekávali. A nejspíš překvapí, že vztah voličů ODS k našemu členství v EU je přes řadu dílčích výhrad kladný.

Názorové rozdíly mezi skupinami

„Celkově vzato, považujete členství ČR v EU za dobrou nebo špatnou věc?“

(podíl odpovědí „rozhodně dobrou“ a „spíše dobrou“ (%)

Pramen: STEM, Trendy 2016/02

 


Ochota udělovat azyl uprchlíkům se v české veřejnosti snížila, přesto by stále většina lidí dala azyl uprchlíkům ze zemí, kde se válčí

Dvoutřetinová většina občanů ČR (65 %) souhlasí s tím, aby naše země poskytovala azyl uprchlíkům ze zemí, kde probíhá válečný konflikt. Zhruba polovina veřejnosti (52 %) souhlasí s udělením azylu kvůli pronásledování z politických důvodů. Menšina občanů považuje za dostatečný důvod pronásledování z náboženských (43 %) nebo národnostních důvodů (42 %). Pouze čtvrtina populace (24 %) souhlasí s udělením azylu kvůli velmi špatné hospodářské situaci v zemi. Oproti výzkumu z roku 2005 se míra souhlasu s udělováním azylu ze zkoumaných důvodů ve všech případech výrazně snížila.

Citovaný výzkum neziskového ústavu STEM (www.stem.cz) byl proveden na reprezentativním souboru obyvatel České republiky starších 18 let ve dnech 16. až 23. března 2016. Respondenti byli vybráni metodou kvótního výběru. Na otázky průzkumu odpověděl soubor 1050 respondentů.

V rámci průzkumů věnovaných cizincům žijícím v naší zemi se STEM zaměřil rovněž na téma udělování azylu uprchlíkům ze zemí, ve kterých je nepříznivá bezpečnostní nebo hospodářská situace. Díky výzkumné sérii TRENDY je navíc možné aktuální názory srovnat s průzkumy v letech 2001 a 2005.

Podle aktuálního průzkumu z března 2016 téměř dvoutřetinová většina Čechů (65 %) souhlasí s tím, že by Česká republika měla poskytovat azyl uprchlíkům ze zemí, ve kterých probíhá válečný konflikt. Mírně nadpoloviční většina občanů (52 %) považuje za důvod pro udělení azylu pronásledování z politických důvodů. Zhruba dvě pětiny veřejnosti souhlasí s udělením azylu kvůli pronásledování z náboženských (43 %) nebo národnostních důvodů (42 %). Pouze čtvrtina lidí (24 %) souhlasí s udělením azylu z důvodu zoufalé hospodářské situace v zemi.

Pramen: STEM, Trendy 3/2016, 1050 respondentů starších 18 let

Názory české veřejnosti na udělování azylu se od posledního průzkumu před více než deseti lety změnily. Podíly lidí, kteří souhlasí s poskytováním azylu uprchlíkům ze zkoumaných důvodů, se snížily. Nejvýrazněji se snížila vstřícnost občanů k udělování azylu z důvodu špatné hospodářské situace (o 35 procentních bodů) a z náboženských nebo národnostních důvodů (o 32 %). Relativně méně se propadly názory na udělení azylu kvůli válečnému konfliktu (pokles o 19 %).

Pramen: STEM, Trendy 6/2001, 4/2005, 3/2016

Pramen: STEM, Trendy 6/2001, 4/2005, 3/2016

Azyl z náboženských důvodů je nejméně často přijatelný pro občany starší 60 let (36 %).

Názory na udělení azylu kvůli pronásledování z náboženských nebo národnostních či rasových důvodů jsou podmíněny vzděláním dotázaných. Mezi lidmi s vysokoškolským vzděláním je významně vyšší podíl těch, kteří by uprchlíkům azyl z těchto důvodů udělili.

Pramen: STEM, Trendy 3/2016, 1050 respondentů starších 18 let

Významný vliv na názory na udělení azylu uprchlíkům má politická orientace. Kromě důvodu zoufalé hospodářské situace platí, že lidé pravicově orientovaní jsou častěji nakloněni tomu, aby se uprchlíkům azyl ze zkoumaných důvodů udělil.

Pramen: STEM, Trendy 3/2016, 1050 respondentů starších 18 let


Vstřícnost českých občanů k cizím státním příslušníkům se snížila

Čtvrtina dotázaných občanů ČR (25 %) souhlasí s tím, aby každý člověk, který u nás žije, měl právo získat české občanství. Stejný podíl si myslí, že každá etnická skupina by měla mít možnost žít podle vlastních tradic. V porovnání s předchozími průzkumy jsou uvedené podíly významně nižší, před začátkem uprchlické krize (v roce 2014) byla míra souhlasu 33 %, resp. 46 %. Zároveň se zvyšuje podíl těch, kteří považují cizince s pobytem v ČR za příliš velké bezpečnostní riziko (z 60 % na 71 %). S názorem, že naši občané přistupují k cizím státním příslušníkům bez předsudků a zaujatosti, souhlasí poněkud méně lidí než dříve (41 %).

Citovaný výzkum neziskového ústavu STEM (www.stem.cz) byl proveden na reprezentativním souboru obyvatel České republiky starších 18 let ve dnech 16. až 23. března 2016. Respondenti byli vybráni metodou kvótního výběru. Na otázky průzkumu odpověděl soubor 1050 respondentů.

STEM si dlouhodobě všímá vztahu našich občanů k lidem, kteří zde žijí, ale nemají naše občanství. Průzkumy na toto téma STEM v rámci výzkumné řady TRENDY uskutečňoval již před deseti lety, je tedy možné sledovat dynamiku vývoje názorů na cizí státní příslušníky především v souvislosti s migrační vlnou na území Evropy.

Podle aktuálního průzkumu tříčtvrtinová většina Čechů nesouhlasí s tím, že by každý člověk žijící v České republice měl mít právo získat české občanství, a s tím, že by každá etnická menšina měla mít možnost žít podle vlastních tradic a zvyků. S tím úzce souvisí i skutečnost, že podobně vysoký podíl lidí (71 %) spatřuje v cizích státních příslušnících pobývajících v naší zemi příliš velké riziko. Tří pětinová většina občanů se dále domnívá, že česká veřejnost má vůči cizím státním příslušníkům předsudky.

Pramen: STEM, Trendy 3/2016, 1050 respondentů starších 18 let

Názory české veřejnosti na cizí státní příslušníky se v průběhu posledních dvou let výrazně proměnily. Souvislost s uprchlickou krizí je evidentní. Nejvýrazněji se proměnil názor na to, zda každá etnická skupina má mít možnost žít podle svých tradic a zvyků. S tím před dvěma lety vyjadřovala souhlas ještě téměř polovina občanů, nyní je to čtvrtina populace (pokles podílu souhlasných odpovědí o 21 %). Snížení míry souhlasu je patrné i u názorů na právo na občanství, i když v nižší míře (pokles o 8 procentních bodů od roku 2014). Cizí státní příslušníky považuje za velké bezpečnostní riziko o 11 % více občanů než před dvěma lety. Zároveň ovšem veřejnost reflektuje změny ve společnosti, což dokládá pokles podílu názorů souhlasících s tím, že česká veřejnost přistupuje k cizincům bez předsudků.

Pramen: STEM, Trendy 2005-2016

Je však třeba dodat, že přestože jsou vstřícné postoje k cizincům nyní v českém veřejném mínění v menšině, neznamená to dramaticky vyhrocenou situaci, spíše zvýšenou citlivost občanů vůči určitým etnikům (samozřejmě v souvislosti s mediálně pokrytou uprchlickou krizí). Data totiž ukazují, že lidé, kteří mají odlišný názor na to, zda má každá etnická skupina mít možnost žít podle vlastních tradic a zvyků, se nijak významně neliší v postojích např.
k Američanům, Angličanům, Francouzům, Němcům nebo i k Rusům, Ukrajincům, Vietnamcům. Nižší míru vstřícnosti u lidí, kteří odmítají možnost uplatňovat etnické diference, zjišťujeme až v postojích k Arabům, Turkům, Syřanům, Afgháncům, Egypťanům, Čečencům.

Názory na postavení a práva cizinců žijících u nás jsou velmi podobné v různých sociodemografických skupinách populace. Velmi univerzální je názor na to, jak k cizincům přistupuje česká veřejnost. Malé jsou i rozdíly v názorech na to, zda by lidé u nás žijící měli získávat občanství a zda má mít každá etnická menšina možností žít podle svého. V případě druhého postoje jsou pouze patrné určité rozdíly podle věku, kdy lidé starší 60 let jsou v tomto ohledu nejméně tolerantní.

Pramen: STEM, Trendy 3/2016, 1050 respondentů starších 18 let

S názorem, zda jsou cizí státní příslušníci s pobytem u nás příliš vážným rizikem, častěji souhlasí lidé s nižším vzděláním.

Pramen: STEM, Trendy 3/2016, 1050 respondentů starších 18 let

Obecně ovšem je třeba uvést, že ke změnám v postojích k cizím státním příslušníkům došlo v podobné míře ve všech sociodemografických skupinách.

Politická orientace také nehraje v názorech analyzovaných v této zprávě zásadní roli. Významné odlišnosti zjišťujeme pouze v názoru na cizince jako bezpečnostní riziko. Stoupenci KSČM, KDU-ČSL a hnutí ANO častěji cizince za velké riziko považují, naopak příznivci TOP 09 tak činí výrazně méně často. Zajímavé jsou rovněž změny v tomto postoji oproti výzkumu před dvěma lety (viz následující graf), nejvýrazněji se zvýšila míra souhlasu se zkoumaným výrokem mezi sympatizanty hnutí ANO.

Pramen: STEM, Trendy 3/2014, 3/2016


Jaký je vztah občanů ČR k různým národům a etnikům?

Občané České republiky mají dlouhodobě velmi příznivý vztah ke Slovákům, dále také k  Angličanům, Francouzům, Američanům a Němcům. Z časové řady STEM je patrné pokračující postupné zlepšování vztahu české veřejnosti k Vietnamcům, Rusům a Číňanům. Málo vstřícní jsou lidé k Afgháncům, Čečencům, Romům, Syřanům a Arabům.

Citovaný výzkum neziskového ústavu STEM (www.stem.cz) byl proveden na reprezentativním souboru obyvatel České republiky starších 18 let ve dnech 16. až 23. března 2016. Respondenti byli vybráni metodou kvótního výběru. Na otázky odpověděl soubor 1050 respondentů.

Vztah české veřejnosti k cizincům zjišťuje STEM ve svých výzkumech dlouhodobě. Toleranci a vstřícnost k jednotlivým národům a etnikům, jejichž příslušníci žijí v České republice, zkoumá prostřednictvím ochoty lidí mít je jako sousedy.

Tradičně nejlépe jsou českou veřejností vnímáni Slováci – bezproblémový postoj k nim vyjádřilo 93 % dotázaných. Více než tři čtvrtiny veřejnosti by bez problémů přijaly za souseda Angličana (82 %), Francouze (79 %), Američana (78 %). Mírně nižší podíl lidí by neměl problém žít se sousedem Němcem (73 %). Zhruba dvoutřetinová většina občanů by rovněž bez výhrad snesla sousedství s Židy (66 %) a Chorvaty (63 %). Skupina národností, se kterými nemá většina Čechů žádný problém, je v posledních letech stabilní. Toto zjištění je zajímavé v kontextu vztahu české veřejnosti k zemím Západní Evropy, v průzkumu na konci roku 2015 jsme totiž pozorovali pokles příznivého hodnocení Německa, Francie, Velké Británie. Ve vztahu k obyvatelům těchto zemí však žádné podobné změny nepozorujeme, což ukazuje na rozlišování v postoji k lidem, kteří mají občanství určité země, a k zemím jako celku.

Více než polovina lidí by velmi dobře přijala za sousedy Volyňské a Kazašské Čechy (54 %) a Vietnamce (52 %). Polovina lidí (50 %) by neměla problém mít za souseda ruského občana. Více než dvě pětiny veřejnosti by bez problémů přijaly sousedství Srbů (46 %), Číňanů (45 %), Indů (42 %) a Ukrajinců (41 %).

Mezi zkoumané národnosti byli nově zařazeni Egypťané, Turci a Syřani. S Egypťany by žádný problém neměla třetina dotázaných (33 %). Turci a Syřané se řadí spolu s obecně pojmenovanými Araby, dále Čečenci a Afghánci do skupiny nejméně přijatelných národností. Bez problémů by je přijala pouze zhruba necelá pětina občanů.

Mezi málo přijatelnými sousedy jsou také Romové, k nimž má podle časové řady STEM od roku 1994 česká veřejnost dlouhodobě špatný vztah. Podle aktuálního výzkumu by Romy pouze 15 % českých občanů přijalo bez problémů za sousedy, téměř čtvrtině lidí by to nebylo příjemné, čtvrtina by to nesla těžce a více než třetina lidí (35 %) považuje takové soužití za zcela nepřijatelné.

Pramen: STEM, Trendy 3/2016, 1050 respondentů

Jak jsme již uvedli, od průzkumu před rokem se nijak významně nezměnil názor české veřejnosti na nejlépe vnímané národnosti (Slováky, Angličany, Francouze, Američany, Němce atd.). Jen mírně se zlepšil postoj Čechů k Rusům, Vietnamcům a Číňanům, což potvrzuje trend minulých let.

První následující graf podrobně ukazuje postupné zlepšování vztahu české veřejnosti k Vietnamcům a Číňanům. Pro ilustraci je v grafu dále znázorněn vývoj postoje Čechů k Arabům, který se velmi pozvolna zhoršuje. V druhém grafu je možné sledovat, jak se v porovnání se stabilním vztahem české veřejnosti k Američanům a Němcům v posledních letech pozvolna zlepšuje postoj k Rusům.

Pramen: STEM, Trendy 2000-2016

Pramen: STEM, Trendy 2000-2016

„Jak byste nesl(a), kdybyste měl(a) za souseda:“

Vývoj v letech 2014 až 2016 (podíly odpovědí „velmi dobře, bez problémů“ v %)

Pramen: STEM, Trendy 3/2014, 3/2015, 3/2016

Vztah českých občanů k různým národnostem je do značné míry ovlivněn úrovní vzdělání. Vysokoškolsky vzdělaní lidé mají tedy častěji bezproblémový vztah k Židům, Vietnamcům, Číňanům, Chorvatům, Srbům, Němcům, Syřanům, Rusům a dalším národnostem (viz následující graf).

„Jak byste nesl(a), kdybyste měl(a) za souseda:“

Podle vzdělání (podíly odpovědí „velmi dobře, bez problémů“ v %,
pouze statisticky významné rozdíly)

Pramen: STEM, Trendy 3/2016, 1050 respondentů

Rozdíly podle věku nejsou tak výrazné. Lidé různého věku se významně odlišují pouze v názoru na Američany a Němce, kdy lidé starší 60 let mají k těmto národnostem mírně horší vztah než lidé mladší, především pod 30 let (84 % osob ve věku 18 až 29 let by bez problémů přijalo za souseda Američana a 79 % Němce, ve věku nad 60 let jsou tyto podíly 74 %, resp. 68 %).

 


Důvěra v Evropskou unii a Evropský parlament se od loňského roku výrazně snížila

Mírně nadpoloviční většina občanů České republiky (55 %) má důvěru v OSN. NATO důvěřuje podobný podíl dotázaných (52 %). Ovšem zatímco důvěra v NATO je poměrně stabilní, v případě OSN zjišťujeme snížení důvěryhodnosti (od roku 2015 o 8 %). Instituce Evropské unie mají ještě nižší míru důvěryhodnosti a patří v celkovém přehledu zkoumaných institucí k nejhůře hodnoceným: Evropské unii důvěřuje 29 % občanů, Evropskému parlamentu 24 %. U obou institucí jde o nejnižší dosud zjištěné hodnoty v dlouhodobé časové řadě STEM.

Citovaný výzkum neziskového ústavu STEM byl proveden na reprezentativním souboru obyvatel České republiky starších 18 let ve dnech 9. až 16. února 2016. Respondenti byli vybráni metodou kvótního výběru. Na otázky odpověděl soubor 1014 respondentů.

Pravidelný průzkum STEM zaměřený na důvěryhodnost českých i mezinárodních institucí přináší rovněž informace o důvěře občanů v instituce „evropského a světového řádu“. Organizaci spojených národů důvěřuje mírně nadpoloviční většina českých občanů. Podobnou míru důvěryhodnosti má u české veřejnosti NATO. Evropské unii důvěřuje pouze necelá třetina dotázaných obyvatel České republiky. Důvěra v Evropský parlament je ještě mírně nižší. Obě uvedené evropské instituce v kontextu ostatních zkoumaných institucí patří k nejméně důvěryhodným.

Pramen: STEM, Trendy 2016/2, 1014 respondentů

Důvěra v OSN byla od roku 2005, kdy jsme tuto instituci zařadili do průzkumu, vysoká, kolem 70 %. Po snížení v roce 2011 se dále poměrně stabilně držela kolem 65 %. Ovšem v aktuálním průzkumu jsme zaznamenali patrné oslabení míry důvěry v OSN.

Důvěra českých občanů v NATO je v dlouhodobé perspektivě poměrně stabilní, kolem padesátiprocentní hranice.

Časová řada STEM zachycuje vývoj důvěry českých občanů v Evropskou unii od roku 1994. Míra důvěryhodnosti dlouhodobě kolísala mezi 50 a 60 %, zatím posledním vrcholem byla doba počátku našeho evropského předsednictví v roce 2009. Od tohoto roku se však důvěryhodnost EU mezi českými občany oslabovala. Výjimkou bylo pouze krátkodobé zvýšení podílu důvěřujících v roce 2013. Aktuálně důvěra občanů v EU poklesla na dosud nejnižší hodnotu v časové řadě STEM.

Vývoj důvěry v Evropský parlament má ve více než desetileté výzkumné řadě STEM podobný průběh jako důvěra v Evropskou unii. I v případě Evropského parlamentu došlo po vzestupu na počátku roku 2009 k následnému postupnému poklesu na hodnotu 30 % v roce 2012. Po krátkodobém mírném zlepšení v roce 2013 se aktuálně důvěra v Evropský parlament znovu snížila až na historické minimum.

Pramen: STEM, Trendy 1994-2016

Zaměřme se nyní podrobněji na důvěru v Evropskou unii. Mezi lidmi různého vzdělání a věku nejsou v míře důvěry v EU významné rozdíly. Podle politických preferencí mají nejčastěji důvěru v Evropskou unii příznivci TOP 09. Nadprůměrná je dále důvěra v EU mezi sympatizanty hnutí ANO a KDU-ČSL. Mezi stoupenci ODS se od roku 2015 nejvýrazněji snížila míra důvěry v unii. V ostatních politických táborech je snížení důvěryhodnosti EU méně výrazné (od 5 do 9 %)

Pramen: STEM, Trendy 3/2015, 2/2016

Pozn.: Údaje za stoupence KDU-ČSL, ODS a TOP 09 jsou vzhledem k jejich nízkému počtu v souboru pouze orientační.


SVĚTOVÉ OSOBNOSTI V ZRCADLE NAŠEHO VEŘEJNÉHO MÍNĚNÍ

Svět se výrazně mění a s ním i obraz světových osobností a státníků. V našem sekulárním státě asi překvapí suverénně nejlepší hodnocení papeže Františka napříč všemi skupinami obyvatelstva. Pozorujeme rozčarování z představitelů západních velmocí i rostoucí sympatie k našim sousedům. Evropská unie stojí stranou zájmu naší veřejnosti.

Citovaný výzkum STEM byl proveden na reprezentativním souboru obyvatel České republiky starších 18 let ve dnech 3. až 11. prosince 2015. Respondenti byli vybráni metodou kvótního výběru. Na otázky odpověděl soubor 1014 respondentů.

Společnost STEM se v průzkumu uskutečněném v prosinci 2015 vedle vztahu české veřejnosti k různým zemím zaměřila také na hodnocení zahraničních politických osobností, prezidentů nebo premiérů vybraných zemí, předsedy Evropské komise a hlavy katolické církve. Celkový přehled uvádí následující graf.

Hodnocení zahraničních osobností

„Uveďte, prosím, jaký je Váš názor na následující zahraniční politické osobnosti.“

Pramen: STEM, Trendy 2015/12, 1014 respondentů

Papež František

Jasně nejpříznivěji hodnocenou osobností je papež František, na kterého mají pozitivní názor tři čtvrtiny občanů naší země. Toto hodnocení sdílejí v podobné míře různé sociodemografické skupiny obyvatel. Papež František byl takto pozitivně hodnocen rovněž v předchozím průzkumu v roce 2013. V porovnání s jeho předchůdcem Benediktem XVI. je postavení Františka v očích české veřejnosti významně lepší (Benedikta XVI. v roce 2009 příznivě hodnotilo 52 % občanů).

Představitelé západních velmocí a Ruska

Dvoutřetinová většina dotázaných v prosincovém průzkumu příznivě hodnotila britského premiéra Davida Camerona. Kolem poloviny pozitivních hodnocení získali prezidenti Barack Obama a Francois Hollande. Převažující negativní hodnocení zjišťujeme v případě ruského prezidenta Vladimíra Putina a německé kancléřky Angely Merkelové. Sledujeme-li dynamiku vývoje popularity klíčových osobností, vidíme výrazný pokles u B. Obamy a zvláště u A. Merkelové a poměrně vyrovnanou pozici u V. Putina.

„Uveďte, prosím, jaký je Váš názor na následující zahraniční politické osobnosti.“

(Podíly hodnocení “Velmi příznivý” +”Spíše příznivý” v %)

Pramen: STEM, Trendy 2008-2015

Jak hodnotí klíčové osobnosti politiky různé skupiny našeho obyvatelstva? Ukazuje se například, že prezidenta Obamu hodnotí ženy o něco lépe než muži (57 %, resp. 52 % příznivých hodnocení). V případě ruské hlavy státu je tomu naopak a rozdíly jsou tu výraznější. Putina hodnotí kladně téměř polovina (46 %) mužů, mezi ženami je to jen necelá třetina (29 %).

V hodnocení amerického prezidenta jsou lidé starší 60 let rozděleni do dvou vyrovnaných táborů, v mladších věkových kategoriích příznivá hodnocení B. Obamy naopak převažují (18-29 let: 60 %, 30-44 let: 57 %, 45-59 let: 56 %, 60 a více let: 47 %).

V pohledu na oba státníky světových velmocí nejsou významné rozdíly mezi různými vzdělanostními skupinami, pouze vysokoškoláci jsou poněkud kritičtější k V. Putinovi než lidé s nižší úrovní vzdělání.

V názoru na německou kancléřku se různé skupiny obyvatel významně neodlišují. V předchozím průzkumu v říjnu 2013 byla Angela Merkelová hvězdou západní politiky. Dobře ji hodnotily zejména vyšší vzdělanostní skupiny. Dnes patrně v návaznosti na uprchlickou krizi se její hodnocení dramaticky zhoršilo. Hodnocení různých vzdělanostních skupin se v současnosti příliš neliší, což znamená, že popularita německé kancléřky nejvíce oslabila právě u vzdělanějších skupin obyvatel.

Srovnání hodnocení A. Merkelové podle vzdělání v letech 2013 a 2015

(podíl odpovědí „velmi příznivý“ + „spíše příznivý názor“ v %)

Pramen: STEM, Trendy 2013/10, 2015/12

Názory na nejvyšší představitele Ruska, Spojených států a Německa jsou významně ovlivněny politickými preferencemi občanů. Podle očekávání jsou sympatizanti KSČM v porovnání s příznivci ostatních parlamentních stran výrazně vstřícnější k Vladimíru Putinovi, a naopak kritičtí k Baracku Obamovi. Angelu Merkelovou pozitivněji hodnotí stoupenci KDU-ČSL a TOP 09.

Hodnocení B. Obamy, V. Putina a A. Merkelové podle stranických preferencí

(podíl odpovědí „velmi příznivý“ + „spíše příznivý názor“ v %)

Pramen: STEM, Trendy 2015/12, 1014 respondentů starších 18 let

(Údaje za stoupence KDU-ČSL, TOP 09 a ODS jsou vzhledem k jejich nízkému počtu v souboru jen orientační.)

Východní sousedé

Robert Fico se těší u našich obyvatel vysoké popularitě. Opětovně se ukazuje, že ke Slovensku a jeho představitelům máme výrazně kladný postoj. U politických osobností, které část veřejnosti nezná, se právě tato neznalost promítá do rozdílů mezi různými sociodemografickými skupinami. Obecně řečeno: ženy, lidé nižšího vzdělání a mladí do 30 let se o zahraniční politiky příliš nezajímají. Pro příklad, maďarského premiéra V. Orbána nezná 25 % mužů, ale 41 % žen, 47 % osob mladších 30 let a 44 % občanů se základním vzděláním.

V případě premiérů Slovenska a Maďarska jsou podíly pozitivních názorů poněkud vyšší
u osob starších 60 let. Kritičtější k osobě R. Fica a V. Orbána jsou naopak vysokoškolsky vzdělaní lidé, i když rovněž mezi nimi pozitivní hodnocení na tyto politiky převažují.

Hodnocení V. Orbána podle vzdělání

Pramen: STEM, Trendy 2015/12, 1014 respondentů starších 18 let

Hodnocení premiérů Slovenska a Maďarska v závislosti na politických sympatiích respondentů ilustruje následující graf. Východoevropští premiéři mají podporu hlavně u stoupenců KSČM. Slovenského premiéra ovšem stejně jako sympatizanti KSČM oceňují také příznivci ČSSD a hnutí ANO.

Hodnocení Roberta Fica a Viktora Orbána podle stranických preferencí

(podíl odpovědí „velmi příznivý“ + „spíše příznivý názor“ v %)

Pramen: STEM, Trendy 2015/12, 1014 respondentů starších 18 let

(Údaje za stoupence KDU-ČSL, TOP 09 a ODS jsou vzhledem k jejich nízkému počtu v souboru jen orientační.)

Představitel Evropské unie

Specifické je hodnocení předsedy Evropské komise Jeana-Claudea Junckera, kterého vysoký podíl lidí vůbec nezná (41 %). Mezi těmi, kteří jej znají, převažují nepříznivá hodnocení (16 % pozitivních názorů vs. 43 % negativních). Dodejme, že Junckerova předchůdce ve funkci José Manuela Barrosa neznala podle výsledků průzkumu z října 2013 necelá čtvrtina dotázaných a mezi ostatními výrazně převažovala pozitivní hodnocení (48 %).


ZHORŠUJE SE VZTAH ČECHŮ K ZÁPADOEVROPSKÝM ZEMÍM, PŘEDEVŠÍM K NĚMECKU

Čeští občané mají nejlepší vztah ke Slovensku (86 % mu udělilo známku jedna nebo dva). Veřejnost výraznou většinou hodnotí pozitivně také Rakousko (72 %), Holandsko (71 %), Švédsko, Francii a Velkou Británii (všichni 70 %). Oproti předchozímu výzkumu v roce 2013 se vztah českých občanů k většině západoevropských zemí zhoršil, nejzřetelněji v případě Německa. Nejhůře hodnocenými zeměmi jsou stále Ukrajina (24 %), Čína (25 %), Rusko (30 %), Srbsko (31 %) a nově zařazené Turecko (15 %).

Citovaný výzkum STEM byl proveden na reprezentativním souboru obyvatel České republiky starších 18 let ve dnech 3. až 11. prosince 2015. Respondenti byli vybráni metodou kvótního výběru. Na otázky odpověděl soubor 1014 respondentů.

Již od roku 1994 STEM pravidelně sleduje, jaký mají naši občané vztah k některým zemím v Evropě i ke světovým velmocím. Průzkum realizovaný v prosinci 2015 ukázal významnou změnu v postoji české veřejnosti k některým zemím v porovnání s předchozím šetřením v roce 2013. Souvislost s aktuální situací v Evropě a uprchlickou krizí je velmi pravděpodobná.

Nejprve si shrneme aktuální výsledky. Nejvíce příznivých známek získalo jednoznačně Slovensko (86 % dotázaných jej oznámkovalo jedničkou nebo dvojkou). Velmi pozitivně lidé dále hodnotí Rakousko, Holandsko, Švédsko, Francii a Velkou Británii (cca 70 % občanů jim dalo jedničku nebo dvojku). Nadpoloviční podíl dotázaných udělil příznivé známky ještě Chorvatsku, Dánsku, Itálii, Belgii, Maďarsku, Japonsku a Slovinsku. K Polsku a Německu má příznivý vztah reprezentovaný známkami jedna nebo dva zhruba polovina občanů. Nejvíce „špatných“ známek lidé vystavili Turecku[1]. Nízký podíl pozitivních známek dále zjišťujeme v hodnocení vztahu ke Spojeným státům, Srbsku, Rusku, Číně a Ukrajině.

V porovnání s průzkumem z roku 2013 došlo k významnému snížení podílu příznivých známek především v případě vztahu k Německu (což znamená jeho posun směrem dolů v pomyslném žebříčku obliby zemí). Je pravděpodobné, že tato změna odráží postoj českých občanů k německé politice vůči migrantům a skepsi české veřejnosti k tomu, zda se Německu podaří uprchlickou krizi zvládnout. Situace v Evropě se však promítá i do vztahu k dalším západoevropským zemím, pokles pozitivních hodnocení oproti předchozímu průzkumu zjišťujeme především u Belgie, Dánska a Švédska, méně výrazně rovněž v případě Holandska, Francie a Velké Británie. Kromě evropských zemí se dále zhoršil postoj české veřejnosti ke Spojeným státům.

Naopak zlepšení vztahu můžeme konstatovat v případě hodnocení Maďarska, Polska a Slovenska. Mírně lepší je i hodnocení Číny, která však stále zůstává mezi nejhůře hodnocenými zeměmi.

Z porovnání aktuálního výzkumu s rokem 2013 stojí ještě za zmínku nezměněný podíl příznivých známek v případě Ruska.

Žebříček obliby zemí

„Přečtu Vám jména různých zemí a Vy pomocí školních známek ohodnoťte, do jaké míry příznivý či nepříznivý vztah k těmto zemím máte.“

Hodnocení v % (školní známkování, jednička=nejlepší vztah, pětka=nejhorší vztah)

Pramen: STEM, Trendy 2015/12, 1014 respondentů

Srovnání obliby zemí v letech 2013 a 2015

„Přečtu Vám jména různých zemí a Vy pomocí školních známek ohodnoťte, do jaké míry příznivý či nepříznivý vztah k těmto zemím máte.“

Podíl známek 1 + 2 v % (školní známkování, jednička=nejlepší vztah, pětka=nejhorší vztah)

Pramen: STEM, Trendy 2013/10, 2015/12

Z následujícího grafu zachycujícího více než dvacetiletou časovou řadu vztahu českých občanů k Německu, Francii, Velké Británii a Spojeným státům je jasně zřejmé skokové zhoršení hodnocení těchto zemí v aktuálním průzkumu, nejvýraznější v případě Německa. Propad je podobný roku 2004, kdy se v souvislosti se vstupem naší země do Evropské unie rozproudila veřejná diskuse o obraně našich národních zájmů (vliv na vztah ke Spojeným státům měla tehdy jistě americká politika na Středním východě, především v Iráku).

Vývoj hodnocení vybraných zemí (1994-2015)

(Hodnocení pomocí školních známek, jednička=nejlepší vztah, pětka=nejhorší vztah; podíl známek 1 + 2 v %)

Pramen: STEM, série Trendy 1994-2015

Zaměříme se nyní ještě podrobněji na vývoj vztahu k Německu. Z analýzy vyplývá, že v porovnání s rokem 2013 se zhoršil vztah k této zemi především mezi vysokoškolsky vzdělanými lidmi. V minulosti silně závislý vztah k Německu na úrovni vzdělání je tedy nyní téměř shodný ve všech vzdělanostních skupinách. V případě věku došlo ke snížení podílu příznivých známek ve všech věkových kategoriích, relativně nejméně ovšem u lidí ve věku 45 až 59 let.

Rozdíly v hodnocení Německa podle vzdělání (2013 a 2015)

(podíly známek 1+2 v %)

Pramen: STEM, Trendy 2015/12, 1014 respondentů

Rozdíly v hodnocení Německa podle věku (2013 a 2015)

(podíly známek 1+2 v %)

Pramen: STEM, Trendy 2015/12, 1014 respondentů

  1. Turecko bylo do tohoto výzkumu zařazeno poprvé.

 


Politika vůči uprchlíkům

Nejčastější postoj naší veřejnosti k vládní politice kolem uprchlíků je možné shrnout následovně: „Politice naší vlády v tomto ohledu moc nerozumím, ale spíše s ní souhlasím. Kolem sebe slyším spíše kritiku vlády než její ocenění. U nás se lidé nemusí moc přetvařovat, a tak otevřeně říkám, že já sám bych uprchlíkům určitě nepomohl.“ Číst dále


Názor veřejnosti na členství v NATO

Polovina české veřejnosti (50 %) považuje členství naší země v Evropské unii a Severoatlantické alianci za stejně důležité. Mezi těmi, kteří tyto instituce rozlišují, jasně převažují ti, kteří za důležitější považují členství v NATO (34 %), nad těmi, kteří preferují členství v EU (16 %). S členstvím naší republiky v NATO souhlasí více než dvoutřetinová většina českých občanů (69 %), nesouhlasí pětina (22 %) a desetina zvolila vyhýbavou odpověď (9 %). Číst dále