Životní úroveň domácností –další střípek do mozaiky spokojenosti

Časová řada ukazuje, že krize, do níž se společnost dostala v roce 1997, se projevila i v hodnocení životní úrovně domácností, i když méně výrazně než v hodnocení české ekonomiky či politické scény. Zcela opačný jev můžeme pozorovat nyní. Zlepšené hodnocení životní úrovně domácností zapadá do celkových pocitů, které dnes mezi obyvatelstvem České republiky převažují.

Většina lidí si stále myslí, že stát má střežit ekonomiku

Důvěra ve stát jako „poslední záchranu“ u našich občanů a nechuť k dokončení radikálních liberalizačních kroků přetrvávají. V porovnání s předchozími roky se změnilo jen málo. Zvláště kontrola nad bankami je považována za výsostné pole státu, většina lidí by byla i pro opětovné vyvlastnění špatně privatizovaných podniků. Pouze zhruba třetina lidí považuje deregulaci cen za nezbytnost k řešení energetické situace.

Nezaměstnanost neklesá, ale lidé se s ní učí žít

Od přelomu let 1999 a 2000, kdy projevovalo obavy již více než 60 % lidí v ekonomicky aktivním věku, se strach z nezaměstnanosti se poněkud snížil. Můžeme to přičítat jako tomu, že opravené předpovědi již s dalším dramatickým růstem nezaměstnanosti nepočítají, tak adaptaci lidí na nové podmínky. Ztráty zaměstnání se obávají především stoupenci levicových stran a KDU-ČSL, což odpovídá sociodemografickému složení jejich voličstva.

Obavy z vývoje ekonomiky ustupují

V celém období existence samostatného českého státu zachovávali lidé ve vztahu k ekonomickým perspektivám značnou ostražitost. Dokonce i v období zřetelného hospodářského vzestupu více než 50 % občanů mělo pocit nejistoty a obav z toho, jak se bude dále naše ekonomická situace vyvíjet.