O povolebních spojencích mají jasno jen stoupenci KSČM

O vhodných povolebních partnerech své nejoblíbenější strany mají jasno pouze sympatizanti KSČM. Ti spatřují jediného přijatelného spojence v sociální demokracii. Pro příznivce ostatních parlamentních stran je příznačná spíše nejistota. Stoupenci ODS považují nejčastěji za vhodného povolebního partnera Unii svobody-DEU, případně by tímto spojencem mohla být i Čtyřkoalice, pokud by dále existovala jako jeden blok. Nezanedbatelný podíl příznivců ODS by však neodmítl ani povolební koalici s ČSSD. Povolební spolupráci s ODS nevylučuje ani část sympatizantů sociální demokracie. Podstatně častěji se však mezi potenciálními koaličními partnery ČSSD objevuje v odpovědích jejích stoupenců KDU-ČSL a osmina příznivců sociální demokracie se nezříká koalice s komunisty. Pro příznivce KDU-ČSL je nadále, podobně jako v minulosti, typická rozpolcenost mezi spojenectvím s Unií svobody a spoluprací se sociální demokracií. Sympatizanti Unie svobody (a podobně lidé, kteří jmenovali Čtyřkoalici) váhají mezi pokračováním v koalici s KDU-ČSL a vazbou na ODS, četné jsou mezi nimi však i hlasy pro ODA (6 %), případně některé nové strany (Cesta změny 4 %, Naděje 4 %). Číst dále

Přibývá lidí, kteří se domnívají, že se naše společnost vyvíjí správným směrem

Jak hodnotí vývoj společnosti česká veřejnost? Omezíme-li se jen na období menšinové Zemanovy vlády, pak můžeme v názorech veřejnosti odlišit dvě fáze. Výrazný pokles optimismu, kulminující hlubokým rozčarováním společnosti na podzim roku 1999, a uklidnění, provázené novými nadějemi, od překonání tohoto kritického bodu. Příznivý trend trvá, byť s menšími výkyvy (krize v ČT) doposud a současné hodnocení vývoje české společnosti je nejpříznivější od roku 1996. Stále ovšem vedle necelé čtvrtiny (22 %) nespokojených více než třetina lidí dává najevo rozpačitost (společnost podle nich nesměřuje nikam). Hodnocení vývoje společnosti nese výrazně politický podtext. Od doby, kdy se ČSSD stala stranou vládní a tedy se i její stoupenci identifikovali se „státní mocí“, oddělili se ještě výrazněji od ostatních stran příznivci KSČM, v naprosté většině programově odmítající polistopadový kurs vývoje České republiky a změny v naší společnosti. Číst dále

Rok 2001? Nebylo to špatné, soudí veřejnost

Ztráta iluzí a nespokojenost s politickou scénou v letech 1996-1997 se výrazně projevily v hodnocení vývoje politiky a společnosti, osobní život příliš nezasáhly. Další dva roky (1998, 1999) by bylo možno charakterizovat spíše jako smíření se stavem než jako návrat optimismu. Rok 2000 však přinesl již zřetelné oživení a rok 2001 tuto tendenci jednoznačně podtrhl. Nejlépe je to opět vidět na hodnocení přínosu toho roku pro rozvoj společnosti. Spokojenost s minulým rokem se od roku 1999 zvyšuje napříč všemi sociodemografickými skupinami i v táborech příznivců všech významných politických stran. Příznačné je, že od nástupu Zemanovy menšinové vlády hodnotí stoupenci ČSSD aktuální dění (či uplynulý rok, tedy další rok „vlastní“ vlády) příznivěji než například voliči KDU-ČSL nebo US, přestože v celkovém názoru na polistopadový vývoj jsou stoupenci KDU-ČSL a zvláště US více na straně změn po roce 1989 než sociální demokraté. Číst dále

S uplynulým rokem jsou Češi osobně spokojení

Uplynulý rok 2001 byl pro život dvou pětin obyvatel příjemný, spojují jej s pocity spokojenosti. „Unavených“ je jedna čtvrtina. Téměř třetina lidí v ČR je z loňského roku „zklamána“. Pokračuje trend, který započal v roce 1998. Mezi obyvateli ČR je stále více lidí, kteří jsou spokojeni s průběhem uplynulého roku, a to na úkor lidí „zklamaných“. Lidé, kteří hodnotí minulý rok na osobní úrovni pozitivně, mají tendenci hodnotit s větším optimismem i celkový vývoj ve společnosti. Platí i opačný vztah. „Zklamaní“ jsou častěji lidé s nižším socioekonomickým statusem. Jsou to lidé se základním vzděláním, lidé starší 60 let a voliči KSČM. Vyšší podíl „zklamaných“ je také mezi lidmi, kteří by nevolili žádnou politickou stranu. „Spokojení“ jsou častěji lidé do 29 let, lidé s vyšším ukončeným vzděláním a voliči ODS. Číst dále

Téměř dvě třetiny současných stoupenců KSČM byly v minulosti členy KSČ

STEM již od roku 1994 pokládá lidem otázku, zda někdy v minulosti byli členy KSČ. V porovnání s druhou polovinou 90. let podíl lidí bývalých členů komunistické strany mírně klesá, což odráží postupnou generační výměnu v populaci. Téměř polovina z bývalých členů KSČ by dala hlas straně, která na předlistopadovou komunistickou stranou navazuje. Čtvrtina z bývalých členů KSČ by volila v současnosti sociální demokracii, asi desetina ODS a desetina některou ze stran tvořících Čtyřkoalici. Z lidí, kteří jsou dnes stoupenci KSČM, bylo v předlistopadové komunistické straně 63 %. Bývalí členové KSČ patří k politicky aktivní části populace: 62 % z nich má zájem o politiku, 60 % z nich projevuje silný vztah k volené straně a 70 % z nich prohlašuje, že by se zúčastnili příštích voleb do Poslanecké sněmovny. Číst dále

Spokojenost s politickou situací se jen pomalu zvyšuje

Letošní lednový výzkum tedy potvrdil velmi pozvolný trend zvyšování spokojenosti, který začal od počátku roku 2000. Se současnou politikou je dnes spokojena téměř třetina dotázaných občanů. Vyšší podíl lidí spokojených s politickou situací byl pouze v období před krizovým rokem 1997. S politickou situací jsou výrazně častěji spokojeni stoupenci vládní ČSSD a jejího opozičního partnera ODS. Pro příznivce ODS je charakteristická dlouhodobá spokojenost s politikou. Naopak postoje stoupenců ČSSD se výrazně proměnily až po vzniku sociálně demokratické vlády. Tradičně pevní jsou ve svém názoru příznivci KSČM, kteří stabilně na politickém dění neshledávají vůbec nic dobrého. S tím, jak lidé počátkem roku klidněji a příznivěji hodnotili politickou situaci, mírně ztráceli o samotné dění na politické scéně zájem. Velký nebo střední zájem o politiku v lednovém výzkumu dala najevo jen necelá polovina veřejnosti. Ještě nižší podíl lidí připustil, že se v současném politickém dění vyzná (40 %). Číst dále

Co vadí lidem na současných politicích ? Privilegia, špatná morálka, nezájem o voliče

V celé historii samostatného českého státu (od r.1993) jsou v porovnání s reprezentanty minulého režimu hodnoceni současní politici nejlépe z hlediska svých odborných schopností, výrazně hůře vyznívá porovnání morálních kvalit, a vůbec nejhůře dopadá pro současné politiky hodnocení přiměřenosti výsad a privilegií. Shodný je u všech křivek také trend – pozvolný sestup, urychlený zvláště v roce 1997, se od počátku roku 1998 vcelku zastavil, s výjimkou hodnocení odborných schopností však na hodnotách výrazně nižších než 50 %. To neznamená, že podle většiny lidí jsou současní politici horší než předlistopadoví – údaj uvádí pouze podíl lidí, kteří hodnotí současné politiky jako lepší. Číst dále

V naší veřejnosti sílí názor, že s korupcí má smysl bojovat

Podle mínění občanů je korupce u nás značně rozšířena a většina úředníků, politiků a veřejných činitelů je úplatných. Poměrně početná část občanů je hluboce přesvědčena o tom, že korupce je trvalým zlořádem a někteří dokonce soudí, že nemá smysl proti ní vůbec bojovat. Před dvěma lety vyslovila tento názor více než třetina lidí, v současnosti se jejich podíl mírně snížil. Ubylo zejména občanů, kteří jsou o bezmocnosti vůči korupci přesvědčeni bezvýhradně. Oslabil se i pocit rezignace na to, že část státního majetku byla zprivatizována nepoctivě. Celkově je ovšem názor, že s korupcí se příliš nedá dělat, podstatně rozšířenější. Pouze méně než polovina populace se domnívá, že míru korupce u nás by bylo možné buď výrazně omezit, anebo že by korupci bylo možné úplně vymýtit. Podle mínění občanů je korupce u nás značně rozšířena a většina úředníků, politiků a veřejných činitelů je úplatných. Poměrně početná část občanů je hluboce přesvědčena o tom, že korupce je trvalým zlořádem a někteří dokonce soudí, že nemá smysl proti ní vůbec bojovat. Před dvěma lety vyslovila tento názor více než třetina lidí, v současnosti se jejich podíl mírně snížil. Ubylo zejména občanů, kteří jsou o bezmocnosti vůči korupci přesvědčeni bezvýhradně. Oslabil se i pocit rezignace na to, že část státního majetku byla zprivatizována nepoctivě. Celkově je ovšem názor, že s korupcí se příliš nedá dělat, podstatně rozšířenější. Pouze méně než polovina populace se domnívá, že míru korupce u nás by bylo možné buď výrazně omezit, anebo že by korupci bylo možné úplně vymýtit. Podle mínění občanů je korupce u nás značně rozšířena a většina úředníků, politiků a veřejných činitelů je úplatných. Poměrně početná část občanů je hluboce přesvědčena o tom, že korupce je trvalým zlořádem a někteří dokonce soudí, že nemá smysl proti ní vůbec bojovat. Před dvěma lety vyslovila tento názor více než třetina lidí, v současnosti se jejich podíl mírně snížil. Ubylo zejména občanů, kteří jsou o bezmocnosti vůči korupci přesvědčeni bezvýhradně. Oslabil se i pocit rezignace na to, že část státního majetku byla zprivatizována nepoctivě. Celkově je ovšem názor, že s korupcí se příliš nedá dělat, podstatně rozšířenější. Pouze méně než polovina populace se domnívá, že míru korupce u nás by bylo možné buď výrazně omezit, anebo že by korupci bylo možné úplně vymýtit. Číst dále

Jak je u nás rozšířená korupce?

Třetina občanů přiznává, že se na korupci podílela. Mezi různými sociodemografickými skupinami (podle vzdělání, věku apod.) jsou poměrně malé rozdíly, extrémně malou „aktivní zkušenost“ s korupcí mají studenti, nejsilnější naopak podnikatelé. Zhruba 80 % lidí je přesvědčeno, že většina našich politiků nejedná nezištně a morálně. Celkově se přes tato hrozivá čísla však pohled na korupci v porovnání s minulými lety mírně zlepšil. Podíl osob, které doznaly úplatek, je nižší, než byl zjištěn v roce 1999. Dokonce i o morálce politiků a zkorumpovanosti veřejných činitelů mají lidé nyní trochu lepší mínění než v předchozích letech. Ubylo především lidí, kteří veřejné činitele jednostranně odsuzují („jedou v tom úplně všichni“). Třetina občanů přiznává, že se na korupci podílela. Mezi různými sociodemografickými skupinami (podle vzdělání, věku apod.) jsou poměrně malé rozdíly, extrémně malou „aktivní zkušenost“ s korupcí mají studenti, nejsilnější naopak podnikatelé. Zhruba 80 % lidí je přesvědčeno, že většina našich politiků nejedná nezištně a morálně. Celkově se přes tato hrozivá čísla však pohled na korupci v porovnání s minulými lety mírně zlepšil. Podíl osob, které doznaly úplatek, je nižší, než byl zjištěn v roce 1999. Dokonce i o morálce politiků a zkorumpovanosti veřejných činitelů mají lidé nyní trochu lepší mínění než v předchozích letech. Ubylo především lidí, kteří veřejné činitele jednostranně odsuzují („jedou v tom úplně všichni“). Třetina občanů přiznává, že se na korupci podílela. Mezi různými sociodemografickými skupinami (podle vzdělání, věku apod.) jsou poměrně malé rozdíly, extrémně malou „aktivní zkušenost“ s korupcí mají studenti, nejsilnější naopak podnikatelé. Zhruba 80 % lidí je přesvědčeno, že většina našich politiků nejedná nezištně a morálně. Celkově se přes tato hrozivá čísla však pohled na korupci v porovnání s minulými lety mírně zlepšil. Podíl osob, které doznaly úplatek, je nižší, než byl zjištěn v roce 1999. Dokonce i o morálce politiků a zkorumpovanosti veřejných činitelů mají lidé nyní trochu lepší mínění než v předchozích letech. Ubylo především lidí, kteří veřejné činitele jednostranně odsuzují („jedou v tom úplně všichni“). Číst dále

Lidé považují za důležité problémy životní úrovně a morálky

Pořadí „nejzávažnějších problémů k řešení“ uvádějí stabilně kriminalita a zdravotnictví. Postavení těchto dvou oblastí je ovšem trochu exkluzivní – obě se bezprostředně dotýkají života lidí a mimořádný důraz na ně je proto samozřejmý. V popředí žebříčku se hned za těmito dvěma oblastmi objevují dvě skupiny problémů. První z nich spojuje motiv životní úrovně a sociálních jistot, pro druhou skupinu jsou základními tématy morálka, poctivost, odpovědnost, právo. V porovnání s rokem 1999 se poněkud oslabil důraz na problém nezaměstnanosti, naproti tomu trvá silný požadavek na řešení problémů životní úrovně a důchodového zabezpečení. Do sféry morálky patří nejen korupce a morálka v obecném smyslu, ale také nepoctivé zisky z privatizace a odpovědnost politiků vůči voličům. K této oblasti můžeme přiřadit i sílící požadavek po zlepšení práce soudů. Veřejnost citlivěji než před dvěma roky registruje potřebu zabývat se případy rasismu, tento jev je vnímán silněji než speciální „problém Rómů“. Malou důležitost přisuzují naši občané stále problému vstupu do EU. Číst dále