Většina lidí tvrdí, že se podrobně seznámí s programem strany, které dá hlas

Zhruba osmdesátiprocentní většina lidí tvrdí, že si podrobně přečte program strany, které nakonec dá ve volbách hlas. Je to sice o několik procent méně, než jsme zjišťovali před volbami v letech 1996 a 1998, přesto je to však číslo velmi vysoké a do určité míry zřejmě nadsazené. Část dotázaných míní „podrobným přečtením“ třeba to, že si přečte jen několik hlavních hesel, zestručněnou formu programu, anebo se někteří lidé prostě pouze stylizují do role pozorných a odpovědných voličů. Tři pětiny dotázaných uvedly, že se seznámí i s programy dalších stran. V porovnání s minulými lety se mírně snížil podíl…

Politická situace: oživení před volbami

Před volbami se lidé začínají více zajímat o politické dění a začínají se v něm lépe orientovat. Lepší znalost politické scény nemusí ovšem vést k vyšší spokojenosti s ní – vzájemné střety a odklon od řešení skutečných problémů mohou u občanů vést k rozčarování. Nepřekvapí proto, že v hodnocení spokojenosti s aktuální situací registrujeme spíše pokles. Nejvíce důvodů ke spokojenosti se současným stavem politické scény mají zcela logicky obhájci vládních křesel, stoupenci ČSSD, opozice touží po změně. Nezvykle se propadla i spokojenost sympatizantů ODS, což signalizuje konec opozičněsmluvního hájení a přechod k „ostré“ volební kampani. Krajní nespokojenost stoupenců KSČM…

Kdo s kým po volbách?

Pro voliče KSČM je jednoznačně nejpřijatelnějším partnerem sociální demokracie, s níž by vytvořilo vládní spojenectví skoro 60 % stoupenců KSČM. Druhou možností je koalice se Stranou za životní jistoty (šestina stoupenců KSČM). Naprostá většina zbylých přívrženců KSČM by do žádné koalice nevstupovala anebo se nedokázala rozhodnout. Ze sympatizantů ČSSD by čtvrtina uvítala koalici jen s KDU-ČSL, desetina jmenovala Koalici jako celek, další 4 % Unii svobody. Plných 13 % stoupenců ČSSD by neváhalo podepsat pakt s komunisty. Desetina voličů sociální demokracie je pro koalici s ODS, desetina neví či jmenovali některou z menších stran. Pro ODS je hlavním…

Existuje šance pro malé strany?

O podobě zákona pro volby do Poslanecké sněmovny se hodně dlouho diskutovalo, ale postavení malých stran se spory „velkých“ zdánlivě skoro netýkaly. Vstupní práh pro jednotlivou stranu k zisku mandátů v dolní komoře parlamentu – 5 % – zpochybněn Ústavním soudem nebyl a nebyl tedy důvod jej ani měnit. A přece přijali zákonodárci změnu, která může život malých stran významně ovlivnit. A může, i když to na první pohled tak nevypadá, poznamenat i výsledky letošních voleb. (Pokračování textu…)

Rozhodnou nerozhodnutí

O roce s letopočtem 2001 se psalo jako o „roce, který změnil svět“. Ten současný s pořadovým číslem 2002 by mohl změnit Českou republiku. Přinejmenším na následující čtyři roky. Zda se to stane a jakým směrem by se český stát po této změně vydal, to už závisí jen a jen na voličích. (Pokračování textu…)

Polovina lidí má z vývoje po listopadu 1989 smíšené pocity

Naprostá většina lidí, téměř 90 %, si myslí, že po listopadu 1989 došlo k „zásadní změně“, bilance polistopadového vývoje však vyvolává nejčastěji smíšené pocity. Nespokojených lidí je poněkud více než spokojených, v porovnání s rokem 2000 se však poměr obou skupin téměř vyrovnal. Spokojenost s celkovým vývojem po listopadu 1989 převažuje mezi pravicově orientovanými lidmi, zejména mezi stoupenci ODS. Smíšené pocity jsou typické pro příznivce sociální demokracie, ale také Čtyřkoalice. Velmi nespokojeni jsou s vývojem po roce 1989 především voliči KSČM a také lidé, kteří by volit nešli. Naprostá většina lidí, téměř 90 %, si myslí, že po listopadu…

Komunistům a KDU-ČSL zůstalo pevné voličské jádro

Z dlouhodobého pohledu je zřejmé, že vztah lidí k politickým stranám se po posledních volbách mírně oslabil a v posledních zhruba dvou letech stagnuje. Mezi věrností příznivců parlamentních stran jsou však výrazné rozdíly. Nejpevnější stoupence má KSČM. Z pohledu stranických preferencí má tedy „svých deset procent jistých“. Velmi disciplinované příznivce měla i ODS. Nyní se jejich vztah k volené straně poněkud oslabil, což může souviset s novými hlasy z rozpadající se Čtyřkoalice i s celkovým neklidem na pravé straně politického spektra. Třetí stranou s tradičně věrnými stoupenci je KDU-ČSL. Ve zcela opačné situaci je Unie svobody. Neměla…

O povolebních spojencích mají jasno jen stoupenci KSČM

O vhodných povolebních partnerech své nejoblíbenější strany mají jasno pouze sympatizanti KSČM. Ti spatřují jediného přijatelného spojence v sociální demokracii. Pro příznivce ostatních parlamentních stran je příznačná spíše nejistota. Stoupenci ODS považují nejčastěji za vhodného povolebního partnera Unii svobody-DEU, případně by tímto spojencem mohla být i Čtyřkoalice, pokud by dále existovala jako jeden blok. Nezanedbatelný podíl příznivců ODS by však neodmítl ani povolební koalici s ČSSD. Povolební spolupráci s ODS nevylučuje ani část sympatizantů sociální demokracie. Podstatně častěji se však mezi potenciálními koaličními partnery ČSSD objevuje v odpovědích jejích stoupenců KDU-ČSL a osmina příznivců sociální demokracie se nezříká…

Přibývá lidí, kteří se domnívají, že se naše společnost vyvíjí správným směrem

Jak hodnotí vývoj společnosti česká veřejnost? Omezíme-li se jen na období menšinové Zemanovy vlády, pak můžeme v názorech veřejnosti odlišit dvě fáze. Výrazný pokles optimismu, kulminující hlubokým rozčarováním společnosti na podzim roku 1999, a uklidnění, provázené novými nadějemi, od překonání tohoto kritického bodu. Příznivý trend trvá, byť s menšími výkyvy (krize v ČT) doposud a současné hodnocení vývoje české společnosti je nejpříznivější od roku 1996. Stále ovšem vedle necelé čtvrtiny (22 %) nespokojených více než třetina lidí dává najevo rozpačitost (společnost podle nich nesměřuje nikam). Hodnocení vývoje společnosti nese výrazně politický podtext. Od doby, kdy se ČSSD stala stranou…

Rok 2001? Nebylo to špatné, soudí veřejnost

Ztráta iluzí a nespokojenost s politickou scénou v letech 1996-1997 se výrazně projevily v hodnocení vývoje politiky a společnosti, osobní život příliš nezasáhly. Další dva roky (1998, 1999) by bylo možno charakterizovat spíše jako smíření se stavem než jako návrat optimismu. Rok 2000 však přinesl již zřetelné oživení a rok 2001 tuto tendenci jednoznačně podtrhl. Nejlépe je to opět vidět na hodnocení přínosu toho roku pro rozvoj společnosti. Spokojenost s minulým rokem se od roku 1999 zvyšuje napříč všemi sociodemografickými skupinami i v táborech příznivců všech významných politických stran. Příznačné je, že od nástupu Zemanovy menšinové vlády hodnotí…