„Rodiče malých dětí dnes stojí před nelehkým úkolem: sladit každodenní realitu plnou digitálních zařízení s představou bezpečného a zdravého vývoje svých dětí. Náš výzkum pro Zvedni hlavu a Nadaci O2 ukazuje, že rodičovské strategie, obavy i přístupy jsou velmi různorodé,“ uvádí Jitka Uhrová, senior analytička STEM. „Přístup rodičů k technologiím v raném dětství vychází z kombinace praktických potřeb, hodnotových postojů a individuálních možností domácností. Rodičovské strategie se tedy vyvíjejí podle věku dítěte, rodinné dynamiky i vlastního přesvědčení o rizicích a přínosech digitálního světa.“
Výzkumná zpráva je k dispozici na webu https://o2chytraskola.cz/ a https://www.zvednihlavu.cz
Hlavní závěry průzkumu:
- Čas dětí u obrazovek (televize, počítač, tablet nebo mobil) je nerovnoměrný a v domácnostech se různí, významně jej ovlivňuje věk dítěte, složení domácnosti i socioekonomické podmínky.
V českých rodinách s malými dětmi tráví u obrazovek více než hodinu denně přibližně polovina dětí. Nejmladší děti (do 11 měsíců) jsou u obrazovek méně často, ale třetina jejich rodičů uvádí, že takto malé děti sledují obrazovky alespoň půl hodiny denně. Delší screen time je typický pro rodiny s nižším vzděláním rodičů, v horší finanční situaci a pro domácnosti se starším sourozencem.
- Rodiče využívají obrazovky převážně jako praktický nástroj — k zabavení dítěte, odpočinku i učení — a pravidla či limity stanovuje jen menší část domácností.
Obrazovky jsou běžně používány, když rodiče potřebují volno nebo čas na práci i jako společný rodinný čas. Užití při usínání, ke zklidnění dítěte, při cestování, zabavení na veřejnosti nebo při jídle je sice méně časté, přesto tu je nezanedbatelná skupina rodičů, pro které jsou obrazovky řešením i při těchto příležitostech (např. alespoň někdy u jídla používá obrazovky 41 % rodičů, k uklidnění dítěte 36 % rodičů).
Jen třetina rodičů má jasně nastavená pravidla pro jejich používání a dvě pětiny rodičů stanovují denní limit u sledování obrazovky. Ve skupinách s vyšším rozsahem času u obrazovky limity často chybí nebo nejsou dodržovány. Kontrolní nástroje používá pouze malý podíl rodičů.
- Postoje k vlivu technologií na děti jsou ambivalentní: rodiče vidí přínosy v mediální gramotnosti, ale většinově se obávají dopadů na soustředění a fyzické či duševní zdraví.
Pozitivní vliv vidí rodiče hlavně v rozvoji technologických a mediálních dovedností; negativní vlivy převládají u soustředění, fyzického a duševního zdraví i chování. Postoje k sociálním dovednostem a kreativitě jsou různorodé, část rodičů vliv technologií vidí jako pozitivní, část jako negativní. Uvedené postoje jsou silně podmíněny vzděláním: rodiče s nižším vzděláním jsou optimističtější, zatímco rodiče s vyšším vzděláním častěji uvádějí kritické hodnocení. Téměř všichni se však shodují, že děti je nutné učit technologii používat rozumně. Dvoutřetinová většina rodičů se shoduje i na tom, že vzhledem k dostupnosti technologií nedává smysl dětem přístup omezovat. Ovšem téměř třetina tento přístup odmítá.
- Rodiče si uvědomují svou roli vzoru, ale změna chování není vždy jednoduchá.
Více než polovina rodičů se snaží být pro své děti pozitivním vzorem, ale třetina přiznává, že se jim nedaří chování přizpůsobit. Tříčtvrtinová většina rodičů malých dětí věří, že své vlastní používání digitálních technologií mají pod kontrolou.
- Mezi rodiči je poptávka po informacích o vlivu digitálních technologií na zdraví a vývoj dětí.
Rodiče si zpravidla věří, že jsou o tématu dostatečně informováni, ovšem jen menší část má pocit vysoké míry jistoty. Polovina rodičů sleduje informace nahodile, naopak necelá polovina je aktivně vyhledává. To platí více pro rodiče nejmladších dětí. Malou roli v informování hrají pediatři — jen malá část rodičů (16 %) od nich dostala doporučení či informace.
Citovaný výzkum analytického ústavu STEM (www.stem.cz) byl proveden na reprezentativním souboru rodičů dětí ve věku 6 měsíců až 5 let v listopadu 2025. Respondenti byli vybráni metodou kvótního výběru (kritéria pro rodiče: pohlaví a věk dětí, věk a vzdělání rodičů, velikost místa bydliště a kraj). Na otázky odpovědělo 1 003 osob v online dotazování (CAWI).
