Bližší národní košile než evropský kabát
Lidé si přejí, aby stát chránil domácí výrobce
Kdysi dávno v legendárních dobách se prý usídlil uprostřed české kotliny se svou družinou kmenový vůdce Čech a po staletí byl za to kronikáři veleben. Pohraniční hory chránily zemi jako štít a neproniknutelné hvozdy bránily vstupu nepřátel. Pravda, doby jsou už dnes jiné, překonání pohraničních hor není pro člověka vybaveného moderní technikou problémem a i ty hvozdy značně prořídly a vypelichaly, ale pocit, že by nás měl kdosi chránit před nebezpečím zvenčí, v nás zůstal. V té čistě obranné i hospodářské rovině.
STEM může tuto „potřebu být ekonomicky chráněn“ doložit několika daty z průzkumu, který byl proveden letos v únoru. Zhruba 80 % lidí považuje za „mimořádně významný“ nebo „poměrně významný“ problém českých podnikatelů konkurenci zboží dováženého ze zahraničí a stejný podíl občanů takto hodnotí zvýhodňování zahraničních investorů. Logickým důsledkem je, že čtyři pětiny lidí se domnívají, že „stát by měl chránit domácí výrobce před dovozem levného zboží ze zahraničí“ a 95 % populace obhajuje zásadu, že „stát by měl podporovat domácí drobné a střední podnikatele“. Naproti tomu pouze čtvrtina občanů by odpouštěla novým zahraničním investorům po určitou dobu daně. Sečteno a podtrženo, když byli respondenti vyzváni, aby určili, pro které firmy vytváří náš stát nejvýhodnější podmínky pro podnikání, plná polovina dotázaných uvedla zahraniční firmy, pouze 29 % jmenovalo firmy se státní účastí nebo státní podniky a pouhých 6 % připustilo, že nejlépe se u nás podniká domácím soukromým firmám (ostatní lidé si nedokázali z nabízených možností vybrat).
Pro úplnost je třeba dodat, že názory samotných podnikatelů a živnostníků se od těchto celkových dat pro celou populaci prakticky neliší. A že také rozdíly mezi lidmi, kteří se hlásí k pravici a k levici jsou až nezvykle mírné – voliči ODS či Unie svobody se od stoupenců KSČM liší spíše v důrazu, s jakým by ochranu domácího trhu prosazovali, nikoli v záměru. Ten je všem společný. Česká košile je nám bližší než evropský nebo světový kabát.
Ne, nesypme si popel na hlavu a nezatracujme se, že jsme úplně zapomněli na ty poslední stopy liberálního vychování, které nám za posledních dvanáct let, sice nesměle a všelijak pokrouceně, ale přece jen trochu vštěpovány. Není to ochranářství, je to jen prostá reakce na to, že žijeme uprostřed Evropy. Je to odpověď na skutečnost, která nás obklopuje. Protože ti, kteří se spojili pod vlajkou s patnácti hvězdičkami a sami se pasují na příští lídra ekonomického světa, nejsou jiní. Němci, Francouzi, Španělé, Portugalci, Italové i ti ostatní se rvou nejdřív za svou národní košili, za své zemědělce, živnostníky, za své firmy, a pak teprve se starají o evropský kabát.
Co by si z dat průzkumu měli odnést naši političtí reprezentanti? Především by jim to mělo dát pevný mandát, aby hájili české zájmy při všech jednáních s reprezentanty Evropské unie, aby prosazovali pro naše podnikatele stejné výsady a ochranné lhůty, jaké mají firmy současných členů evropské patnáctky a o jaké usilují představitelé jiných zemí ucházejících se o vstup. Ale zároveň by oni – a také naši podnikatelé – neměli zapomínat na ty stopy liberální výchovy. Na to, že v rámci Unie by mělo být povinností všech, kteří mají opravdový zájem na evropské prosperitě, prosazovat, aby se Evropská unie nestala uzavřeným teritoriem dotovaných a podporovaných, ale aby se stala otevřenou arénou, v níž se uplatní ti skutečně nejlepší, ať domácí či přicházející zvenčí. Jinak by totiž představy o vůdčí roli Evropské unie ve světové ekonomice zůstaly jen nesplnitelnými sny na papíře bruselských plánovačů.
Profit 14/2002
Pramen: STEM, Trendy 2/2002
