My a svět

V názoru, zda problémy s ratifikací Lisabonské smlouvy v ČR poškodily náš obraz v Evropě, je veřejnost rozdělena na dvě poloviny. Jedna si myslí, že ano, druhá, že nikoliv. S přijetím Lisabonské smlouvy je většina občanů (64 %) spokojena. Rozhodnutí poslanecké sněmovny vyslovit nedůvěru vládě Mirka Topolánka v průběhu našeho předsednictví vnímá mírná většina (56 %) obyvatel ČR za nesprávné.

Více než polovina občanů je přesvědčena, že Evropská unie se vyvíjí správným směrem (58 %) a že funguje na základě demokratických principů (57 %). Většina lidí však má pochybnosti o tom, zda je rozhodování EU dostatečně rozmyšlené, pružné a hospodárné. Vývoj těchto názorů ukazuje, že pohled lidí na fungování EU se velmi pozvolna zlepšuje. Zájem o otázky fungování EU projevují téměř dvě třetiny lidí, především mladých, vysokoškolsky vzdělaných a také těch, kteří sympatizují s ODS.

Počátkem roku 2009, kdy Česká republika předsedala Evropské unii, se zvýšila celková spokojenost s naším členstvím v EU až na 69 %. V současnosti je s ním spokojeno 65 % Čechů, což je stále více než v době před předsednictvím. Problémy během našeho předsednictví se však promítly v oslabení názoru, že ČR je schopna hrát v Unii aktivní roli, a částečně se oslabila i intenzita pocitu sounáležitosti s Evropou.

Zatímco pro svou účast u evropských voleb se většina voličů rozhodla už alespoň měsíc před volbami a jen necelá třetina v posledním týdnu, nevoliči se častěji rozhodovali až v posledních dnech před volbami. Mezi důvody neúčasti dominuje obecné znechucení z politiky, které je častější zejména u těch nevoličů, kteří se rozhodovali alespoň měsíc před volbami. Ti lidé, kteří se pro neúčast rozhodli v posledním předvolebním týdnu nebo přímo v den voleb, častěji tvrdí, že nevolili, protože se nacházeli mimo své bydliště.

Ve volbách do Evropského parlamentu při nízké volební účasti sehráli významnou roli kmenoví voliči stran. Zhruba 40 % lidí se však rozhodovalo až v průběhu posledního měsíce. V samotném závěru volební kampaně se více uplatnily neparlamentní strany a mírně získala ODS proti ČSSD. V rozhodování lidí dominovaly zkušenosti z domácí politiky. Asi pětina lidí volila „proti někomu“ – šli vyjádřit nesouhlas s jednou z hlavních politických stran, anebo obecně volili alternativu k hlavním stranám.

Ve volbách do Evropského parlamentu vyhrála ODS a uhájila (i při sníženém počtu europoslanců z 24 na 22) devět mandátů. Její voliči jsou také v drtivé většině s výsledky voleb spokojeni. Mezi voliči obou levicových stran převažuje zklamání, třetina voličů ČSSD i KSČM však vyjádřila spokojenost. Nespokojena je také většina lidí, kteří volit do Evropského parlamentu vůbec nešli.

Loňské volby do krajských zastupitelstev vyburcovaly obecně zájem o volby a posílily v lidech pocit, že volby jsou důležité. Po loňském říjnu tento pocit opět oslabil a ani blížící se volby do Evropského parlamentu na tom mnoho nezměnily. Volby do EP jsou totiž pro občany méně důležité než volby komunální, do poslanecké sněmovny nebo krajské.

Počátkem května – zhruba měsíc před volbami do Evropského parlamentu jsou dvě pětiny (41 %) českých občanů ochotny se těchto voleb zúčastnit a další téměř dvě pětiny (37 %) svou účast zvažují. Čtyři parlamentní strany překračují pětiprocentní hranici pro zisk mandátů, podíl hlasů pro Stranu zelených se pohybuje kolem 3 %. Ve stranických preferencích (tj. mezi všemi dotázanými) vede o tři body ČSSD před ODS (24 % : 21 %). Vyhlídky malých stran byly na počátku května chabé.

Více než 80 % našich občanů považuje počet cizinců pracujících u nás za příliš vysoký a 70 % respondentů uvedlo, že „zaměstnávání cizinců připravuje naše lidi o práci“. Necelá polovina našich obyvatel však připouští, že v některých profesích na našem trhu představují cizinci jedinou možnost, jak vyřešit nedostatek pracovních sil.

Dvě pětiny Čechů se domnívají, že každý člověk, který u nás žije, by měl mít právo získat české občanství bez ohledu na svou národnost a etnický původ. Názor na právo cizinců získat české občanství souvisí s politickou orientací (levicově smýšlející občanů jsou častěji proti) a s názorem na to, jak vážné bezpečnostní riziko představují pro nás cizinci s pobytem v naší zemi. Dvě třetiny našich občanů hodnotí toto riziko jako „příliš velké“. Na druhou stranu skoro polovina našich občanů si myslí, že k cizím státním příslušníkům nepřistupujeme bez předsudků a zaujatosti.