Trh práce: bojíme se nezaměstnanosti?

Obavy z nezaměstnanosti existovaly u nás v poměrně značné míře i v dobách, kdy se míra nezaměstnanosti pohybovala kolem 3 %. Ztráty místa se obávala skoro polovina lidí v aktivním věku. Jejich podíl se zvýšil až nad 60 % v letech 1998-1999, kdy počet lidí bez práce začal rapidně stoupat až k půl milionu. Od té doby sice podíl nezaměstnaných v podstatě stagnuje, avšak obavy ze ztráty místa se poněkud zmírnily. Naprostá většina osob bez práce zaměstnání aktivně vyhledává (úřad práce, rady přátel a známých, inzerce, případně příležitostný výdělek). Nebezpečí však spočívá v růstu počtu lidí, kteří jsou bez práce dlouhodobě (nad 3 měsíce) a „životu bez práce“ přivykli. Jak by měl pomáhat stát? Tři čtvrtiny lidí zastávají názor, že stát by měl zajistit práci každému, kdo chce pracovat. Skoro stejný podíl občanů považuje určitou míru nezaměstnanosti za pozitivní, stimulující jev. A stejně velká část občanů se domnívá, že stát by měl poskytovat lidem bez práce jen nízké dávky. Zvyšování dávek v nezaměstnanosti požadují jen ti, kteří se silně obávají ztráty místa.