Vztah našich občanů k politickým stranám

V poslední době je obraz volebních preferencí relativně stálý. Výkyvy jsou jen drobné a přechodné. Zdálo by se tak, že na politické scéně v nejbližší budoucnosti těžko zažijeme nějaké překvapení. Skutečně by tomu tak bylo ale pouze v případě, že by politické strany již měly svůj jasný profil i své pevné místo na scéně zakotveno o pevný tábor věrných příznivců. Jelikož však naše strany až na výjimky jsou relativně mladé a jelikož proces ustavování demokratických institucí a proces vytváření demokratické kultury obecně jsou taktéž mladého data, obrysy politických stran jsou dosud neurčité, jejich podpora je dočasná a podmínečná. Teprve rodící se demokracie představuje jeden zdroj nejistoty a zranitelnosti současných politických stran. Jiný zdroj nejistoty vyvěrá ze skutečnosti, že značná část obyvatel je rozpačitá z dosažených výsledků proměny naší společnosti, má pocit nedostatečné obhajoby svých zájmů ve strukturách politické reprezentace. Pocit špatné reprezentace zájmů, který bychom s nadsázkou mohli nazvat jako "krizi vedení" (crisis of leadership) se zřetelně projevil ve společenské krizi v roce 1997 a jako výraz "nákladů odložených řešení" i na podzim roku 1999. Tehdy pocit rozčarování vedl k přesunům sympatií na politické scéně (vznik Unie svobody, jepičí nástup DŽJ, posílení role komunistů aj.)...