STEM – PREFERENCE POLITICKÝCH
STRAN - ZÁŘÍ 2009
„Když
se dva perou, třetí se směje“, chtělo by se říci při pohledu na
preference, které odrážejí názory občanů v době, kdy bylo již definitivně
rozhodnuto o zrušení předčasných voleb. Obě velké strany ztratily, ČSSD
výrazněji, a situace prospívá malým stranám. Polepšila si strana TOP
09, k hranici volitelnosti se opět přiblížili zelení, naopak v pásmu
ohrožení se ocitli lidovci. Počet stran, které by se dostaly do
parlamentu, je velmi nejistý, mohlo by jich být i šest. Zdánlivě nová
situace. Nastoupí ovšem přepočet hlasů na mandáty v systému, který je
nevýhodný pro malé strany, a ukáže se, že přesuny hlasů z hlediska tvorby
možných povolebních koalic nepřinesou vlastně nic nového.
Citovaný výzkum STEM byl proveden
metodou kvótního výběru ve dnech 18. – 25. 9. 2009
na souboru 1256 respondentů reprezentujících obyvatelstvo ČR starší 18 let.
Statistická chyba
u tohoto souboru se pohybuje kolem ± 1,5
procentního bodu u menších stran, u větších stran kolem ± 2,5 procentního bodu.
STRANICKÉ PREFERENCE
Stranické
preference ukazují rozložení politických sympatií u celého souboru dotázaných,
tj. včetně nerozhodnutých a lidí,
kteří nejsou schopni či ochotni
jmenovat preferenci žádné strany či otevřeně řeknou, že nebudou volit žádnou
stranu. Podíly preferencí pro jednotlivé strany jsou nižší, než by odpovídalo vlastnímu volebnímu výsledku, o němž
rozhodují jen účastníci voleb.
Lidovci
i zelení jsou ve stranických preferencích těsně pod pětiprocentním prahem, v
modelu se pohybují těsně na této hranici. V textu počítáme
s tím, že by se do parlamentu obě strany dostaly.
"Pokud
byste (přesto) šel(šla) volit, kterou stranu byste příští týden volil(a)
do
Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR?"
(údaje
za září 2009; otevřená otázka - bez
použití karet s názvy stran)
POZOR: STRANICKÉ
PREFERENCE NEVYJADŘUJÍ VOLEBNÍ VÝSLEDEK !
MODEL VOLEBNÍCH ZISKŮ
Hypotetické počty mandátů v září 2009
Stranické
preference zobrazují relativní sílu politických stran k danému okamžiku
výzkumu. Přeložit tato čísla do modelového volebního výsledku není jednoduché,
neboť lze jen obtížně zjistit, kteří dotázaní se voleb skutečně zúčastní, zda
volební motivace voličů bude podobná jako v minulých volbách nebo se
změní, zda se do volebního výsledku budou promítat emoce na poslední chvíli
apod. Předkládaný volební model zanedbává dnes nerozhodnuté občany a ty,
kteří nejsou ochotni uvést žádné
preference. Opírá se o dosažené výsledky v posledních volbách, částečně si
všímá pevnosti rozhodnutí zúčastnit se voleb u stoupenců různých stran. V hrubých
obrysech také odhaduje vlivy d’Hondtovy metodiky přepočítávání hlasů na
mandáty, i když zcela přesně a spolehlivě nelze zachytit rozložení politických
nálad v našich nejmenších krajích. Právě u zářijových údajů, kde dvě
strany jsou těsně na pětiprocentním prahu volitelnosti, se plně ukáže, že malé
strany potřebují na jeden mandát podstatně více hlasů než strany velké.
V současné situaci se navíc projevují značné rozpaky v širokém pásmu
politického středu. To může chybovost předpovědi dále zvýšit. Odchylka
zpravidla činí ± 2 mandáty.
